Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 3381/11 ECLI:CZ:US:2011:2.US.3381.11.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation requirement.

Case Number II.ÚS 3381/11
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant, D. K., who failed to engage a lawyer as required by law. Although the applicant had previously submitted numerous complaints without counsel and received repeated warnings, the Court deemed further individual reminders unnecessary given this established history. Consequently, the complaint was dismissed under the statutory provision regarding inadmissible submissions lacking mandatory legal representation.

Legislator headnote

AI generated

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed without a lawyer, and repeated prior warnings and rejections constitute sufficient notice of this mandatory requirement.

Keywords

AI generated
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility repeated warnings precedent formalistic procedural defect Constitutional Court jurisdiction

Cited Legislation

AI generated
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. K., proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011 čj. 20 Cdo 2810/2010-828, Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31. 3. 2009 čj. 10 Co 1170/2008-701 a Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 17. 10. 2008 čj. 39 E 1227/98-655, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se s odvoláním na porušení svých základních práv a svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně uvádí, že ústavní stížnost bude doplněna advokátem, který jí bude určen Českou advokátní komorou.

Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu").

Z obsahu podání je zřejmé, že navrhovatelka nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jenž ukládá fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem.

Z elektronické databáze Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 1995 k Ústavnímu soudu desítky ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla opakovaně vyzývána k odstranění vad návrhu a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem.

Navrhovatelce je tak z mnoha předchozích řízení známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Ostatně i tento právní závěr je navrhovatelce znám již z více předcházejících rozhodnutí Ústavního soudu, jimiž rovněž došlo k odmítnutí návrhu, aniž by byla navrhovatelka vyzývána k odstranění vad podání (naposledy usnesení

sp. zn. IV. ÚS 2818/11

ze dne 3. 10. 2011).

Ústavnímu soudu proto nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2011

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj