Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 3090/10 ECLI:CZ:US:2011:4.US.3090.10.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding dismissal of claim for 2,903 CZK costs in minor criminal case.

Case Number IV.ÚS 3090/10
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed against a district court's dismissal of a claim for 2,903 CZK in costs arising from a minor criminal prosecution. The applicant argued that the single-instance court violated his right to a fair process by refusing to grant the remedy, despite the case being reviewed by the Constitutional Court's plenum. The court ruled that the single-instance jurisdiction does not exceed constitutional limits for such trivial matters, where the interference with property rights is too minor to warrant constitutional protection.

Legislator headnote

AI generated

§ 202 odst. 2 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: In cases involving trivial monetary claims below the statutory threshold, single-instance jurisdiction does not violate constitutional limits, and the refusal of appellate remedies does not constitute a violation of the right to a fair process.

Keywords

AI generated
trivial monetary claims single instance jurisdiction right to fair process constitutional complaint dismissal minor criminal costs property rights interference efficiency of justice

Cited Legislation

AI generated
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících zákonem stanovenou částku (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), nevybočuje jednostupňové soudnictví z ústavních mezí a i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje odmítnutí spravedlnosti (srov.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, ve věci ústavní stížnosti pana R. K., právně zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Kočím Ph.D., Opletalova 1535/4, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. 12 C 103/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 31. 10. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozsudku obecného soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2009 sp. zn. 12 C 103/2008 byla zamítnuta žaloba stěžovatele ze dne 28. 5. 2008, jíž se stěžovatel po Ministerstvu spravedlnosti domáhal zaplacení částky 2.903,- Kč jako náhrady nákladů, které stěžovateli vznikly v důsledku jeho trestního stíhání vyústivšího v pravomocný zprošťující rozsudek. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 4. 12. 2009 sp. zn. 51 Co 358/2009 tento rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně s pokyny, jak v řízení dále postupovat. Obvodní soud však tyto pokyny nerespektoval a rozsudkem ze dne 4. 8. 2010 sp. zn. 12 C 103/2008 žalobu zamítl, a to přesto, že právní otázka přiznání náhrady je projednávána plénem Ústavního soudu.

III. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek soudu z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Pokud se týká výroku I. napadeného rozsudku obvodního soudu, došlo jím k zamítnutí žaloby o zaplacení částky 2.903,- Kč. Ústavní soud dal ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících zákonem stanovenou částku (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), nevybočuje jednostupňové soudnictví z ústavních mezí a i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje odmítnutí spravedlnosti (srov. např. usnesení

sp. zn. IV.ÚS 101/01

, publ. in Sb. n. u., sv. 22 str. 387,

sp. zn. III.ÚS 404/04

, Sb. n.u., sv. 3, str. 421 či usnesení

sp. zn. IV.ÚS 336/02

,

III.ÚS 298/02

,

III.ÚS 2097/08

a

II.ÚS 2538/09

a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatele brojícího proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž částka 10.000,- Kč není absolutní mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy individuálně posuzovat v kontextu výše uvedené intenzity zásahu do základních práv stěžovatele.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. srpna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu