Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 202/11 ECLI:CZ:US:2011:3.US.202.11.1 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal regarding detention transfer delay, citing procedural lapse and incorrect legal interpretation.

Case Number III.ÚS 202/11
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding his detention. The applicant argued that his transfer to court occurred after the statutory 48-hour limit, violating his rights under Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim, noting the one-year delay in filing the complaint and the applicant's failure to raise the issue during the initial proceedings, while also correcting his legal understanding of 'transfer'.

Legislator headnote

AI generated

§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the proposal is manifestly unfounded due to procedural delays or failure to raise the issue in prior proceedings.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal detention transfer delay statutory time limits manifestly unfounded proposal Article 8 Charter rights procedural lapse failure to raise issue

Cited Legislation

AI generated
§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
Tvrdil, že uvedené soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo "být zbaven svobody pouze zákonem stanoveným způsobem", přičemž poukazoval na čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 77 odst. 1 trestního řádu
§ 76 odst. 4 trestního řádu
§ 71 odst. 6 trestního řádu
§ 72 odst. 3 trestního řádu
§ 67 písm. a) a c) trestního řádu
§ 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu

Cited Case Law

AI generated
Šámal, P., a kol.: Trestní řád, komentář, 6. vydání, Praha 2008, s. 602
vydání, Praha 2008, s. 602).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 11. 2010 č. j. 68 To 438/2010-2663 a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. 1 T 110/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 18. 1. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 11. 2010 č. j. 68 To 438/2010-2663, jakož i jemu předcházejícího usnesení Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") ze dne 25. 10. 2010 sp. zn. 1 T 110/2010. Tvrdil, že uvedené soudy porušily jeho ústavně zaručené základní právo "být zbaven svobody pouze zákonem stanoveným způsobem", přičemž poukazoval na čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným usnesením okresního soudu nebyla přijata peněžitá záruka ani písemný slib stěžovatele (coby obžalovaného) jako náhrada za vazbu a dále jím byla zamítnuta stěžovatelova žádost o propuštění z vazby dle § 72 odst. 3 trestního řádu (dále též jen "tr. ř.") a podle § 71 odst. 6 za použití § 71 odst. 4 tr. ř. byl stěžovatel ponechán ve vazbě s tím, že vazební důvody dle § 67 písm. a) a c) tr. ř. nadále trvají. Proti tomuto rozhodnutí brojil stěžovatel stížností, kterou však krajský soud napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že dne 10. 11. 2009 v 11:55 hodin byl jako podezřelý zadržen policií a že soudu byl odevzdán až po uplynutí 48 hodin od tohoto zadržení. Uvedená lhůta totiž uplynula dne 12. 11. 2009 v 11:55 hodin, on však byl v této době ještě v držení policie a příslušnému soudu byl "odevzdán" až dne 13. 11. 2009 v dopoledních hodinách. V této souvislosti stěžovatel poukazuje na čl. 8 odst. 3 Listiny, jakož i na ustanovení § 77 odst. 1 tr. ř., přičemž vyslovuje názor, že "odevzdáním" není písemné předání spisu soudu, ale i fyzické odevzdání osoby podezřelého či obviněného soudu, k čemuž v daném případě nedošlo.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh.

Nelze přehlédnout, že stěžovatel se u Ústavního soudu ochrany svých práv domáhá po více jak roce od okamžiku, kdy k údajnému pochybení došlo. Kromě toho, jak lze vyvodit z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu, stěžovatel výše uvedenou námitku neuplatnil v daném řízení. Stížnostní soud nicméně přezkoumal dosavadní průběh vazebního řízení od samého počátku, a to i z hlediska dodržování zákonných lhůt stanovených trestním řádem, a žádné pochybení nezjistil; mimo jiné přitom konstatoval, že po zadržení stěžovatele v rámci přípravného řízení orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu s § 76 odst. 4 tr. ř. (a dle lhůty tam stanovené) a že soud prvního stupně při vzetí stěžovatele do vazby postupoval v souladu s § 77 odst. 2 tr. ř. Přitom ani ve světle argumentace v ústavní stížnosti obsažené by nemohl Ústavní soud krajskému soudu nic vytknout, neboť stěžovatelův názor, že "odevzdáním" zadrženého se rozumí i jeho fyzické předání, není správný (viz také Šámal, P., a kol.: Trestní řád, komentář, 6. vydání, Praha 2008, s. 602).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu