Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and procedural defects.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected a constitutional complaint filed by the petitioner without a lawyer or meeting formal requirements. The petitioner repeatedly ignored mandatory legal representation despite prior warnings, submitting flawed applications over several years. The court deemed further individual warnings ineffective and formalistic, applying the law to dismiss the request without a hearing.
Legislator headnote
AI generated§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed without mandatory lawyer representation and fails to meet formal and substantive requirements, even if the petitioner was previously warned.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. března 2010 č. j. 2 As 78/2009-29, Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 20 Cdo 699/2010-82 a Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2010 č. j. 20 Cdo 711/2010-158, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu bylo dne 3. května 2010 doručeno podání, označené jako "hromadná ústavní stížnost proti neposkytnutí právní pomoci v letech 2003 až 2010 k podaným opravným prostředkům", směřující proti v záhlaví uvedeným usnesením.
Stěžovatel podal návrh, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci [§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a aniž by jeho podání splňovalo formální a obsahové požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem (stejně jako formální a obsahové náležitosti návrhu), volí, ačkoli byl opakovaně poučen o této podmínce řízení a postupu vedoucímu k jejímu splnění, jakož i o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 56/06
,
II. ÚS 256/06
,
II. ÚS 2521/07
,
I. ÚS 3016/07
,
III. ÚS 272/08
,
I. ÚS 3040/08
,
II. ÚS 1066/09
,
III. ÚS 1387/09
,
IV. ÚS 2753/09
,
I. ÚS 380/10
).
Ústavní soud je toho názoru (který opakovaně vyjádřil ve stěžovatelových věcech), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se proto Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudkyní zpravodajkou stěžovatelův návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2010
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka