Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's non-public appeal rejection due to procedural efficiency.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision to dismiss an appeal without a public hearing. The applicant argued that the proceedings violated fair trial principles by being non-public, oral, and conducted in the applicant's absence. The court ruled that the Supreme Court is not bound to hold public hearings for appeals likely to be rejected and that the applicant's rights were not infringed.
Legislator headnote
AI generated§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review the jurisdictional acts of ordinary courts unless they violate the Constitution, and the Supreme Court may decide on appeals without public hearings when the appeal is likely to be rejected.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci stěžovatele J. C., právně zastoupeného advokátem JUDr. Richardem Třeštíkem, Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2009 č. j. 5 Tdo 414/2009-906, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 13. 8. 2009 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel ve svém návrhu poukazuje především na skutečnost, že soudní řízení před Nejvyšším soudem neproběhlo dle zásad spravedlivého procesu, neboť toto nebylo veřejné, ústní a neproběhlo za přítomnosti stěžovatele. Stěžovatel vytýká dovolacímu soudu, že využil zákonných ustanovení o odmítnutí dovolání, aby mohl stěžovatelovo dovolání projednat ve zjednodušeném řízení, kdy není třeba nařídit veřejné jednání, dát možnost tomu, kdo podal dovolání seznámit se s podáními ostatních spoluodsouzených a státního zástupce, dát možnost tomu, kdo dovolání podal, k těmto podáním se vyjádřit a případně doplňovat svoji argumentaci až do okamžiku, kdy se soud odebere k závěrečné poradě.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí orgánu státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatele neshledal.
Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu (viz např. nález
sp. zn. III. ÚS 23/93
, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 40). To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).
Ke stěžovatelově námitce, že nepovažuje za správný postup dovolacího soudu, který projednal dovolání bez jeho přítomnosti v neveřejném zasedání, Ústavní soud konstatuje, že předmětnou námitkou se již Ústavní soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí a dospěl k závěru, dle něhož před dovolacím soudem neprobíhá zjišťování skutkového stavu a dovolací soud musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných před soudem nalézacím, případně soudem odvolacím; proto umožňuje zákonodárce Nejvyššímu soudu, aby v určitých případech rozhodl, zda bude jednat veřejně či nikoli. Lze zde odkázat na ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), podle něhož může Nejvyšší soud učinit v neveřejném zasedání rozhodnutí o odmítnutí dovolání. Ze systematiky ustanovení § 265i odst. 1 tr. ř. je zřejmé, že tato kategorie umožňuje jednodušší procedurou odmítat ta dovolání, kterým by nebylo možno vyhovět ani po provedení veřejného zasedání. Ústavní soud proto ani zde neshledal protiústavnost postupu Nejvyššího soudu a porušení některého ze základních práv stěžovatele (viz k tomu např. nález
sp. zn. I. ÚS 585/04
, Sbírka rozhodnutí, svazek 38, nález č. 143, str. 122 nebo usnesení sp. zn. I ÚS 176/04, Sbírka rozhodnutí, svazek 33, usnesení č. 31, str. 521).
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2009
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu