Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 1130/09 ECLI:CZ:US:2009:1.US.1130.09.1 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to exhaustion of ordinary legal remedies.

Case Number I.ÚS 1130/09
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by INSTALAČNÍ MATERIÁL - HERMAN, s. r. o., which challenged a regional court ruling excluding a judge from a civil case. The applicant argued this violated her right to a fair trial and an impartial court under Articles 36(1) and 6(1) of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint because the applicant had not yet exhausted all available ordinary legal remedies, including appeals and the action for nullity, which are required before seeking constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies provided by law, as the principle of subsidiarity requires constitutional review only after standard procedural avenues are fully utilized.

Keywords

AI generated
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility subsidiarity principle ordinary legal remedies impartial court right civil procedure law premature constitutional review

Cited Legislation

AI generated
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 88 odst. 2 Ústavy
Přitom je vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č.
zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
§ 242 odst. 3 o. s. ř.
je totiž důvodem žaloby pro zmatečnost to, že v řízení, které bylo pravomocně skončeno, rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící; bylo-li by proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání, bude k této zmatečnosti přihlížet i Nejvyšší soud (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti společnosti INSTALAČNÍ MATERIÁL - HERMAN, s. r. o., se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí 35, IČ 60743468, zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí 22, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, čj. 16 Nc 460/2008-472, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Brně vyslovil, že soudce JUDr. Petr Ševčík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 38/2005. Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti namítá, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces u nezávislého a nestranného soudu, upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, je jeho povinností zabývat se otázkou, zda jsou naplněny všechny předpoklady takovýto přezkum připouštějící. Přitom je vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ustálené judikatury Ústavního soudu v případech, kdy nadřízený soud v souladu s předpisy občanského práva procesního rozhodne o námitce podjatosti tak, jako v dané věci, nelze k přezkumu postupu obecného soudu z pohledu ústavně právního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje [srov. § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jež je procesním prostředkem ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně obecných soudů. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud náprava nebyla zjednána standardním postupem (před obecnými soudy). Stabilní judikatuře Ústavního soudu tedy odpovídá, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, jež vyplývají z právních norem upravujících to které řízení, v posuzovaném případě tedy norem občanského práva procesního (včetně žaloby pro zmatečnost a dovolání). Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, přičemž není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy).

V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy v civilním sporu, jenž je veden u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 38/2005, soud I. stupně dosud ve věci samé nerozhodl. Lze zajisté souhlasit s tím, že stěžovatelka má právo na projednání své věci nestranným soudem. Pokud tedy má, nebo bude mít v dalším průběhu řízení za to, že takto rozhodováno není, resp. nebylo, nic jí nebude bránit, aby proti pravomocnému rozhodnutí ve své věci brojila v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá a jež jí jsou nepochybně dány k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, domnívala-li by se, že stav protiústavnosti jimi tvrzený napraven nebyl, mohla by se domáhat zásahu Ústavního soudu. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně v záhlaví citované rozhodnutí zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Pokud by námitce stěžovatelky nebylo vyhověno v odvolacím řízení, má z uváděného důvodu k dispozici též mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, a to žalobu pro zmatečnost. Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je totiž důvodem žaloby pro zmatečnost to, že v řízení, které bylo pravomocně skončeno, rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící; bylo-li by proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání, bude k této zmatečnosti přihlížet i Nejvyšší soud (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Návrh Ústavnímu soudu je tak podán předčasně a proti rozhodnutí, které způsobilým předmětem ústavního přezkumu není, a proto je nepřípustný.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

Pro úplnost Ústavní soud poukazuje na to, že shodně argumentoval a rozhodl ve stejné situaci kupř. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

. Pokud jde o trestní řízení viz srovnatelné rozhodnutí kupř. v usnesení

sp. zn. II. ÚS 134/06

.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 28. května 2009

Ivana Janů

soudce zpravodaj