Constitutional Court dismisses appeal claiming parole denial violated fair trial rights and Article 8 of Charter.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a prisoner challenging his denial of conditional release. The court found that lower courts properly applied the Criminal Code regarding good behavior and future conduct, noting the defendant's history of repeated robbery. The court ruled that the Constitution protects only constitutional legality, not ordinary statutory interpretation, and does not guarantee a parole decision matching the complainant's personal expectations.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court's jurisdiction is limited to protecting constitutional legality, not ordinary statutory legality, and it does not review general courts' independent conclusions on whether conditions for conditional release are met.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl dne 26. března 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. M., zastoupeného JUDr. Tomášem Štípkem, advokátem v Moravské Ostravě, Sadová 1585/7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 12. 2008 č. j. 1 To 661/2008-35 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2008 č. j. 0 PP 306/2008-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených usnesení pro porušení čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zamítl stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatel jako odsouzený nastoupil výkon trestu dne 20. 5. 2004, konec trestu je stanoven na den 20. 11. 2010. Při přezkoumávání jeho návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody Okresní soud v Ostravě dovodil, že stěžovatel splnil první zákonnou podmínku stanovenou v § 61 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), tedy řádné chování a plnění povinností v rámci výkonu trestu odnětí svobody. Neshledal však naplnění druhé podmínky podle § 61 odst. 1 písm. a) trestního zákona, kterou je předpoklad, že v budoucnu povede řádný život. Rozhodování obecných soudů ovlivnila také rizikovost trestné činnosti, kterou spáchal stěžovatel, jenž byl uznán vinným dvojnásobným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 a odst. 2 písm. b) trestního zákona spáchaným ve formě spolupachatelství a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Stěžovatel se tohoto jednání dopustil společně s dalším obžalovaným, když přijeli zapůjčeným vozidlem do pobočky Komerční banky, a. s., v Hustopečích a stěžovatel maskován kuklou a pod pohrůžkou užití samonabíjecí pistole mířil na přítomné pracovnice banky a donutil je k vydání hotovosti. Takovýmto jednáním způsobili škodu 1 100 808,50 Kč. Tohoto jednání se dopustil opětovně, a společně s dalším obžalovaným způsobili škodu 1 062 246,50 Kč.
Stěžovatel nesouhlasí s rozhodováním soudů o jeho návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že předmětné odsouzení je jediným protiprávním jednáním, kterého se dopustil, jsou napadená rozhodnutí naprosto nepředvídatelná. Poukazuje na to, že pokud měl soud pochybnosti o jeho resocializaci, měl být zpracován znalecký posudek z oboru klinické psychologie, na jehož základě by bylo možné dojít k závěru, zda nelze očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Kritizuje také závěry obecných soudů stran uhrazené škody, kterou způsobil svou trestnou činností, a namítá, že z napadených rozhodnutí lze dovozovat, že odsouzené pro závažnou úmyslnou trestnou činnost lze propustit pouze poté, co vykonají minimálně dobu odpovídající spodní hranici trestní sazby. Postup soudů považuje za nezákonný a porušující jeho právo na spravedlivý proces, kdy pro podmíněné propuštění mu byly stanoveny jiné než zákonné podmínky.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv běžné zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů v tom rozsahu, který již byl učiněn v systému obecného soudnictví. Z ústavní stížnosti je zřejmé, že tvrzení stěžovatele nepřinášejí do posuzované věci nic nového a ani ji neposunují do ústavněprávní roviny.
Obecné soudy při posuzování návrhu stěžovatele na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody postupovaly v souladu s trestním zákonem, své závěry podložily dostatečně provedeným dokazováním a svá rozhodnutí podrobně a srozumitelně zdůvodnily. Námitce stěžovatele, že mu pro podmíněné propuštění byly stanoveny jiné než zákonné podmínky, nelze tedy přisvědčit.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v podstatě pouze polemizuje se závěry soudů ohledně možného očekávání, zda v budoucnu povede řádný život či nikoli. Vzhledem k tomu, že obecné soudy postupovaly zákonem stanoveným způsobem a jejich závěry jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší, aby přezkoumával jejich závěry o tom, zda jsou dány příslušné podmínky k podmíněnému propuštění stěžovatele z výkonu trestu odnětí svobody. Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů a napadenými rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených zásad spravedlivého procesu. Právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám stěžovatele.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2009
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu