Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 2617/08 ECLI:CZ:US:2008:1.US.2617.08.1 AI generated

Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint regarding judge recusal before ordinary courts decide.

Case Number I.ÚS 2617/08
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a regional court's decision denying a judge's recusal. The applicant argued this violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms, but the Court found the complaint procedurally inadmissible. Since the ordinary courts had not yet rendered a final judgment on the underlying debt dispute, the applicant must first exhaust standard remedies like the appeal for nullity before seeking constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

čl. 88 odst. 2 Ústavy; § 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court cannot examine the constitutionality of a lower court's decision on recusal if the ordinary court proceedings are not yet concluded, as the principle of subsidiarity requires exhaustion of standard remedies first.

Keywords

AI generated
constitutional complaint admissibility judge recusal proceedings exhaustion of remedies subsidiarity principle ordinary court jurisdiction appeal for nullity procedural prerequisites

Cited Legislation

AI generated
čl. 88 odst. 2 Ústavy
Přitom je vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č.
čl. 36 odst. 1 Listiny
čl. 37 odst. 3 Listiny
1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluva
čl. 90 Ústavy
čl. 95 odst. 1 Ústavy
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
a), § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
§ 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je totiž důvodem žaloby pro zmatečnost to, že v řízení, které bylo pravomocně skončeno, rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2008, sp. zn. Nc 347/2008, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení krajského soudu. Tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Současně navrhuje, aby mu Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení.

Ústavní soud zjistil z obsahu spisu, že stěžovatel podal prostřednictvím své právní zástupkyně dne 23. 7. 2008 návrh na vyloučení soudce Okresního soudu Plzeň - jih JUDr. Věry Oravcové, Ph.D., z projednání a rozhodování ve věci žalobce M. T. proti stěžovateli o určení splatnosti dluhu, vedeno u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 10C 89/2005. Krajský soud v Plzni svým ústavní stížností napadeným usnesením pak o námitce podjatosti rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Věra Oravcová, Ph.D., není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. 10C 89/2005.

Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stížností napadeného rozhodnutí obecného soudu, je jeho povinností přezkoumat, zda jsou naplněny všechny procesní podmínky takovýto přezkum připouštějící. Přitom je vázán (čl. 88 odst. 2 Ústavy) nejen předpisy ústavními, ale i zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

V případech, kdy je v souladu s předpisy občanského práva procesního rozhodnuto nadřízeným soudem o námitce podjatosti tak, jako v dané věci, nelze k přezkumu postupu obecného soudu z pohledu ústavně právního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na obnovu řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jež je procesním prostředkem ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je mimo jiné i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně obecných soudů. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud náprava nebyla zjednána standardním postupem (před obecnými soudy). Stabilní judikatuře Ústavního soudu tedy odpovídá, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, jež vyplývají z právních norem upravujících to které řízení, v posuzovaném případě tedy norem občanského práva procesního (včetně žaloby pro zmatečnost a dovolání). Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, přičemž není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy).

V daném případě stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy pravomocně meritorně o jeho sporu dosud obecnými soudy rozhodnuto nebylo (u soudu prvního stupně bylo - z důvodu pracovní neschopnosti právní zástupkyně stěžovatele - ústní jednání odvoláno z 9. 12. 2008, srov. s. 313 spisu). Lze zajisté souhlasit s tím, že stěžovatel má právo na projednání své věci nestranným soudem. Pokud tedy má, nebo bude mít v dalším průběhu řízení za to, že takto rozhodováno není, resp. nebylo, nic mu nebude bránit, aby proti pravomocnému rozhodnutí ve své věci brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá a jež mu jsou nepochybně dány k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, domníval-li by se, že stav protiústavnosti jimi tvrzený napraven nebyl, mohl by se zásahu Ústavního soudu domáhat. Pokud by se Ústavní soud již nyní vyjadřoval k této otázce a případně v záhlaví citované rozhodnutí zrušil, nepřípustně by tak zasahoval do pravomoci obecných soudů.

Ačkoli tedy stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nezvratné, není možno tuto jeho argumentaci přijmout. Pokud by totiž jeho námitce nebylo vyhověno v odvolacím řízení, má z uváděného důvodu k dispozici též mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, a to žalobu pro zmatečnost. Podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je totiž důvodem žaloby pro zmatečnost to, že v řízení, které bylo pravomocně skončeno, rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. Návrh Ústavnímu soudu je tak podán předčasně a proti rozhodnutí, které přípustným předmětem ústavního přezkumu není, a proto je nepřípustný.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnout.

K tomu Ústavní soud poukazuje na to, že shodně argumentoval a rozhodl ve stejné situaci kupř. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

. Pokud jde o trestní řízení viz srovnatelné rozhodnutí kupř. v usnesení

sp. zn. II. ÚS 134/06

.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 17. prosince 2008

Vojen Güttler

soudce zpravodaj