Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of lawyer and fee waiver in appeal proceedings.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a party against lower court decisions refusing legal representation and fee waivers. The applicant argued that the courts failed to recognize the unique complexity of appeal proceedings and discriminated against her by denying assistance based on a moral assessment rather than legal criteria. The court ruled that the lower courts correctly applied the Civil Procedure Code, noting that the appeal was merely a dispute over evidence evaluation without new facts, thus justifying the refusal of aid.
Legislator headnote
AI generated§ 138 of the Civil Procedure Code; § 30 of the Civil Procedure Code: The Constitutional Court established that refusal of legal representation and fee waivers is lawful when the appeal lacks new facts and merely disputes the original evidence assessment, constituting apparent futile assertion of rights.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem Advokátní kanceláře v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 5. 2007 č. j. 1 Co 103/2007-23 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2007 č. j. 23 C 10/2007-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení, kterými nebylo vyhověno jejímu návrhu na ustanovení advokáta a návrhu na osvobození od soudních poplatků v řízení o povolení obnovy řízní, původně vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 154/2004.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že soudy nepřihlížely k povaze řízení o návrhu na obnovu řízení, která je odlišná od standardních žalob, neboť se jedná o nesrovnatelně náročnější právní problematiku. Zvláštními aspekty řízení se soudy nezabývaly a nevzaly v úvahu, že protistrana byla v předchozím řízení, a i v tomto řízení bude zastoupena advokátkou, jejíž náklady byly hrazeny ze společných finančních prostředků (majetkové vypořádání dosud neproběhlo). Paušální závěr, že návrh na obnovu je zřejmě bezúspěšný, není na místě z mravního hlediska, přičemž tvrzení soudů jsou velmi zjednodušená, nekonkrétní, nepřezkoumatelná a nesprávná. Postup soudů dle jejího názoru může zakládat diskriminační jednání a nemůže být omluven zřejmou snahou ušetřit peníze ze státního rozpočtu. Stěžovatelka je přesvědčena, že splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení advokáta.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadenými rozhodnutími z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Podle ust. § 138 o.s.ř. může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dle ust. § 30 o.s.ř. platí, že účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů.
Z uvedeného je zřejmé, že jak podmínky pro osvobození od soudních poplatků, tak navazující možnost ustanovení advokáta jsou podmíněny tím, že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy se v souladu s citovanými ustanoveními občanského soudního řádu zabývaly zjištěním, zda stěžovatelka splňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení zástupce z řad advokátů. S ohledem na to, že skutková tvrzení stěžovatelky neobsahovala žádný odkaz na nové skutečnosti, rozhodnutí či nové důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení, ale její žaloba obsahovala pouze polemiku s hodnocením důkazů provedených v původním řízení, eventuelně poukaz na údajné procesní chyby, dospěly soudy k závěru, že nemůže být se svou žalobou na obnovu řízení úspěšná a návrhu na ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků nevyhověly.
Ústavní soud připomíná, že žaloba na obnovu řízení je mimořádným opravným prostředkem, který lze použít pouze k nápravě ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení úplně nebo správně zjištěn, nelze tedy takovou žalobou napadnout samotné hodnocení důkazů či právní posouzení věci a procesněprávní vady. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v řízení u obecných soudů neuvedla žádný důvod podřaditelný pod ust. § 228 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nelze považovat závěry obecných soudů o bezúspěšném bránění práva, vedoucí k odmítnutí návrhu na ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků, za závěry neústavní.
Stěžovatelka ani v ústavní stížnosti neuvedla, jaké nové skutečnosti, rozhodnutí či důkazy, které nemohla bez své viny použít v původním řízení, by mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Její námitky jsou v podstatě požadavkem na rozhodnutí odpovídající jejímu právnímu názoru, podloženým pouze odkazem na morální stránku věci. Ostatně jak uvedl krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatelkou uváděné námitky, týkající se nesprávného postupu, právního posouzení a procesních vad, mohou být podrobeny přezkumu v rámci dovolacího řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost, přičemž stěžovatelka obou těchto prostředků využila.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu