Constitutional Court dismisses appeal against court fine for vulgar remarks, upholding freedom of speech limits.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against fines imposed for vulgar remarks in a legal document. The petitioner argued that the court's characterization of his comments as abusive violated his freedom of expression under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected this claim, ruling that the statutory penalty for abusive submissions constitutes a lawful and proportionate restriction necessary to protect the dignity of the judicial process.
Legislator headnote
AI generated§ 53 odst. 1 občanského soudního řádu; čl. 17 Listiny základních práv a svobod: The penalty for abusive submissions is a lawful restriction on freedom of expression required to ensure respectful conduct before the court and does not violate the essence of fundamental rights.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. V., zastoupeného JUDr. Yvetou Hendrychovou, advokátkou, se sídlem v Rozdrojovicích 262, 664 34 Kuřim, směřující proti usnesení Městského soudu Brno ze dne 3. července 2007, č. j. 16 C 293/2006-73, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2007, sp. zn. 44 Co 255/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí že jimi došlo k porušení jeho základního práva svobody projevu, které je zakotveno v čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovateli byla Městským soudem v Brně uložena pořádková pokuta ve výši 5.000 Kč za výrok, který použil v podání ze dne 27. června 2007. V něm se nejprve ohradil proti údaji v odůvodnění rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od placení soudního poplatku, neboť zde bylo chybně uvedeno, že má na svém vězeňském kontě hotovost, ačkoliv z listinného důkazu, ze kterého soud čerpal, vyplýval pravý opak. Tuto skutečnost stěžovatel komentoval slovy: "Je to lež, protože o omyl by snad mohlo jít, kdyby úředníci podepsaní pod usnesením, tedy JUDr. M. K., předseda senátu, a J. L., byli naloženi v lihu nebo měli plné choboty bílého prášku, jak se v posledních letech stává módou". Tuto část podání stěžovatele posoudil soud prvního stupně jako hrubě urážlivou a podle § 53 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") mu uložil výše uvedenou pořádkovou pokutu. Proti tomto rozhodnutí stěžovatel podal odvolání, kterému Krajský soud v Brně nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že použil v podání podmiňovací způsob, když použil výraz "kdyby", a podle jeho názoru šlo pouze o neadresné srovnání a to v obecné rovině, kdy nikoho nejmenoval. Tuto argumentaci použil již v odvolání, avšak odvolací soud ji nereflektoval. V rozhodnutích napadených ústavní stížností spatřuje porušení ústavního práva svobodného projevu podle čl. 17 Listiny. Vyjadřuje názor, že svoboda projevu zaručuje každému svobodně a bez cenzury se vyjadřovat ke všem věcem. Navrhl, aby napadená rozhodnutí Ústavní soud zrušil.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv nebo svobod chráněných ústavním pořádkem. Toho se dovolával i stěžovatel. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty (§ 53 odst. 1 o. s. ř.) je v zásadě způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, náleží možnost přezkumu těchto rozhodnutí vydaných v soustavě obecných soudů k základním ústavním principům spravedlivého procesu. Proto Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
S ohledem na výše uvedené je Ústavní soud při přezkoumávání rozhodnutí o uložení pořádkové pokuty oprávněn posuzovat pouze to, zda zde byly dodrženy ústavní hranice a zda takovým rozhodnutím nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. To však Ústavní soud nezjistil. V předmětné věci dospěl k závěru, že obecné soudy, postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, nedopustily se svévolného jednání a mezi skutkovým zjištěním a právními závěry obecných soudů neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury. Proto jsou napadená rozhodnutí i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Stěžovatel se mýlí, pokud chápe svobodu slova tak, že své názory může vyjadřovat i za použití vulgarizujících a dehonestujících výrazových prostředků. Z čl. 17 odst. 4 Listiny vyplývá, že svobodu projevu lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Občanský soudní řád v § 53 odst. 1 stanoví, že za hrubě urážlivé podání lze uložit pořádkovou pokutu. Jde o zákonné omezení svobody projevu ve vztahu k soudu, kterým se účastníkovi řízení a dalším osobám jakkoli zúčastněným na řízení ukládá, aby se ve vztahu k soudu chovali slušně a svá stanoviska formulovali věcně, bez hrubě urážlivého podtextu. Nejde tedy o omezení svobody projevu ve smyslu zákazu vyjádřit co do věcného obsahu své stanovisko v plném rozsahu. V tomto smyslu toto zákonné omezení v plné míře odpovídá čl. 4 odst. 3 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.
Výrazy, které stěžovatel použil, byly obecnými soudy hodnoceny jako hrubě urážlivé. Podle Ústavního soudu takový skutkový závěr není v rozporu s provedenými důkazy. Ze strany soudů tak nešlo o svévolné posouzení skutkového stavu nebo extrémně formalistický výklad uvedeného zákonného ustanovení.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv stěžovatele zjevně nedošlo.
Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu