Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint as procedural remedy not yet exhausted.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by HB-HOLDING, a.s., against a regional court decision that suspended proceedings. The applicant argued that the suspension violated her property rights and right to a fair trial, but the Court found the decision was merely procedural and not final. The Court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all ordinary legal remedies and the case was premature, violating the principle of subsidiarity.
Legislator headnote
AI generated§ 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all ordinary legal remedies, as it serves only as a subsidiary protection mechanism after other procedural means are fully utilized.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. října 2007 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky HB-HOLDING, a. s., se sídlem Pražská 57, Řitka, právně zastoupené JUDr. Petrem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická 11, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 26 Co 174/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností předanou poštovní přepravě dne 3. 10. 2007 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí a tvrdí, že jím bylo porušeno její základní právo vlastnit majetek a dále právo na projednání její věci bez zbytečných průtahů.
Napadeným rozhodnutím bylo přerušeno odvolací řízení ve věci, v níž stěžovatelka vystupuje jako žalovaná a v níž jde o určení neúčinnosti právního úkonu.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.
Napadené rozhodnutí je zcela zjevně rozhodnutím toliko procesním a rozhodně není rozhodnutím, které by bylo rozhodnutím konečným, tj. neupravuje práva a povinnosti stěžovatelky tak, že je již nelze chránit uplatněním právního prostředku před obecnými soudy. Z druhé strany Ústavní soud uznává, že přerušením řízení se prodlužuje období nejistoty pokud jde o majetková práva stěžovatele, nicméně nemůže přehlédnout, že podnětem k přerušení řízení byla právní skutečnost (smrt úpadce - vlastníka věcí patřících do konkursní podstaty) neovlivnitelná soudem, který napadené rozhodnutí vydal. Rozhodné však je, že v daný okamžik je podání ústavní stížnosti rozhodně předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o věci samé rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl shora vymezen.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2007
Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj