Legislator Case Law & Legislation
II.ÚS 403/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.403.06 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal against criminal court denial of free defense based on economic status. The court rejects claims of rights violations regarding future circumstances and lack of prior notice. The decision upholds the rational application of criminal procedure laws. The court finds no unconstitutional interference with fundamental rights. The ruling confirms the legal basis for denying free defense. The judgment emphasizes judicial independence and statutory interpretation limits. The outcome affirms the lower courts' procedural decisions. The case clarifies the scope of free defense eligibility. The decision rejects the constitutional complaint as unfounded.

Case Number II.ÚS 403/06
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. M. against lower court decisions denying his request for free legal defense. The applicant argued that the courts violated his fundamental rights by basing the denial on future circumstances without evidence and failing to provide adequate prior notice of his rights. The court ruled that the lower courts correctly applied criminal procedure laws regarding economic eligibility for free defense and did not act arbitrarily. Consequently, the Constitutional Court found no violation of constitutional provisions or international treaties and rejected the appeal as clearly unfounded.

Legislator headnote

AI generated

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not empowered to review general court decisions unless they involve extreme interpretation violating fundamental rights, and in this case, the lower courts' application of criminal procedure laws regarding free defense eligibility was rational and lawful.

Keywords

AI generated
constitutional complaint dismissal free legal defense eligibility criminal procedure law application fundamental rights protection economic status assessment judicial independence review unconstitutional interference claim

Cited Legislation

AI generated
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 2 odst. 2 a čl. 4 Ústavy ČR
čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 9, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 9, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Výše citovaným usnesením zamítl krajský soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti v záhlaví citovanému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele na bezplatnou obhajobu dle § 33 odst.
§ 33 odst. 2 tr. ř.
stížnost stěžovatele proti v záhlaví citovanému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele na bezplatnou obhajobu dle § 33 odst. 2 tr. ř.
§ 152 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř., byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na bezplatnou obhajobu.

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 11. července 2006 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti J. M., zastoupeného JUDr. Josefem Šírkem, advokátem se sídlem Dr. Bureše 1185/1, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 5. 2006, č. j. 4 To 463/2006 - 1666, a usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 28. 4. 2006, č. j. 5 T 30/2005 - 1656,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas zaslanou ústavní stížností splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných usnesení, neboť má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva a svobody garantované ustanoveními čl. 2 odst. 2 a čl. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4, čl. 9, čl. 36, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 odst. 2 a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Výše citovaným usnesením zamítl krajský soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti v záhlaví citovanému usnesení Okresního soudu ve Strakonicích, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele na bezplatnou obhajobu dle § 33 odst. 2 tr. ř.

V podané ústavní stížnosti namítal, že jeho žádost o bezplatnou obhajobu byla zamítnuta z důvodů v zákoně neuvedených, o kterých nebyl navíc předem poučen, přičemž skutkové závěry obou soudů nebyly podepřeny žádnými v řízení provedenými důkazy. Stěžovatel nesouhlasil především s tím, že obecné soudy opřely svá rozhodnutí o skutečnosti závisející na budoucích okolnostech. Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy svým postupem porušily i zákaz nucených prací, neboť jimi provedený výklad zákona považuje za donucování k práci. Dále stěžovatel namítal, že v řízení před soudem byla porušena i zásada rovnosti před zákonem, když stížnostní soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na fakt, že pro posouzení takové žádosti je i rozhodující, v jaké fázi trestního řízení byla podána. Závěrem stěžovatel dodal, že obecné soudy porušily výše citovaná ustanovení Ústavy ČR, Listiny i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod také tím, že jej včas a řádně nepoučily o jeho právech a povinnostech, čehož důsledkem bylo pro něj překvapivé, nečekané a z jeho pohledu nepředvídatelné rozhodnutí. Proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citovaná usnesení zrušil.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Pokud obecné soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže Ústavní soud na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR). Na druhé straně však Ústavní soud připustil, že interpretace použitých právních předpisů může být v některých případech natolik extrémní, zasáhne do některého ze základních práv stěžovatele zaručeného ústavním pořádkem.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zpochybňuje závěry obecných soudů stran nevyhovění jeho žádosti na bezplatnou obhajobu, které shledal v rozporu se zákonem. Ústavní soud proto posuzoval, zda obecné soudy interpretovaly a následně aplikovaly použitá ustanovení jednoduchého práva ústavně konformním způsobem.

V ustanovení poslední věty čl. 40 odst. 3 Listiny je uvedeno, že zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce. Podle ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. ř., byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na bezplatnou obhajobu. Ustanovení § 33 odst. 2 tr. ř. pak stanoví, za jakých podmínek má obviněný nárok na bezplatnou obhajobu, příp. obhajobu za sníženou odměnu. Toto ustanovení se dle ustálené judikatury vykládá tak, že nárok na bezplatnou obhajobu je dán u obviněného, který se zřetelem na výdělkové, majetkové a rodinné poměry nemůže zaplatit odměnu za obhajobu bez ohrožení své nutné výživy (nebo výživy osob, o které je podle zákona povinen pečovat). Rozhodná je přitom celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě podkladem pro poskytnutí bezplatné obhajoby (srov. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn. II. ÚS 495/02

nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 3 Tz 46/98, publikováno v ASPI pod Jt 54/98).

Po přezkoumání napadených usnesení Ústavní soud konstatuje, že skutkové závěry nalézacího soudu, s nimiž se ztotožnil i soud stížnostní, nejsou projevem nepřípustné libovůle, ale mají oporu v provedeném dokazování. Z nich vyvozené právní závěry obou soudů jsou výsledkem aplikace a interpretace příslušných procesních ustanovení [§152 odst. 1 písm. b) a § 33 odst. 2 tr. ř.], jež jsou v mezích ústavních principů a nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Ústavní soud shledal, že obecné soudy vycházely při rozhodování ze stavu reálně existujícího, přihlédly ke všem skutečnostem rozhodným pro nevyhovění žádosti stěžovatele a interpretace i aplikace příslušných procesních norem měla racionální a zákonem odůvodněný podklad. Ústavní soud proto nepřisvědčil stěžovatelovým tvrzením o porušení jeho základních práv garantovaných výše citovanými ustanoveními Ústavy ČR, Listiny a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. července 2006

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu