Constitutional Court dismisses constitutional complaint as untimely due to prior rejection of identical complaint.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding conditional release. The applicant argued that personal liberty was unlawfully restricted and the reasoning was insufficient, citing violations of the Charter of Fundamental Rights and freedoms. The court determined the complaint was inadmissible because an identical complaint had already been rejected on the grounds of untimeliness in December 2002, rendering this second filing procedurally barred.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if an identical complaint has already been rejected for being untimely, as the statute of limitations bars repeated filings for the same legal issue.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
I. ÚS 93/03
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. K., zastoupeného Mgr. E. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. května 2002, sp. zn. 10 To 221/2002, a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. PP 13/2002, a proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ve věci podnětu ke stížnosti pro porušení zákona, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podáním ze dne 7. 2. 2003, doručeným Ústavnímu soudu dne
11. 3. 2003, podal ústavní stížnost proti výše citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení Okresního soudu v Jičíně o zamítnutí návrhu na podmínečné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech, a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že byla nezákonným způsobem omezena jeho osobní svoboda v rozporu s ustanoveními trestního zákona, trestního řádu i čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, s odkazem na ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), a čl. 1 Ústavy ČR. Stěžovatel brojí proti povšechnému a nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s ustanovením § 134 odst. 2 tr. ř., které je nepřezkoumatelné, a argumentuje rozhodnutím Ústavního soudu,
sp. zn. III. ÚS 271/96
.
Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.
Podle zjištění Ústavního soudu byla stejná ústavní stížnost téhož stěžovatele odmítnuta již dne 17. 12. 2002, a to usnesením
sp. zn. III. ÚS 586/02
. Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti byla již v té době její opožděnost. Skutečnost, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona a Ministerstvo spravedlnosti po jeho přezkoumání dospělo k závěru, že důvody pro podání stížnosti nejsou dány, není v dané věci relevantní. Sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo sice stěžovateli doručeno dne 13. 12. 2002, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (jde pouze o sdělení), je třeba za tento poslední prostředek považovat usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 10 To 221/2002. Proti tomuto rozhodnutí je však ústavní stížnost podána opakovaně (již podruhé) po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k výše uvedenému konstatování Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 26. března 2003
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu