Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 235/02 ECLI:CZ:US:2002:4.US.235.02 AI generated

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies regarding court delays.

Case Number IV.ÚS 235/02
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against procedural delays in their restitution cases before the Regional Court in Brno. The applicants argued that the court's inaction violated their constitutional right to a speedy trial, but the court found they had not exhausted statutory remedies by filing formal complaints with the judicial administration. Consequently, the court ruled that the complaints were inadmissible because the principle of subsidiarity requires exhausting all available legal avenues before seeking constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 87 odst. 1 písm. d) Ústavy; § 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Keywords

AI generated
constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle procedural delays judicial administration inadmissible complaint speedy trial right

Cited Legislation

AI generated
Art. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb.
S ohledem na uvedené nezbývá než konstatovat, že stěžovatelé - ačkoliv toto jejich oprávnění zákon zakládá - nepostupovali podle § 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb. (případně posléze po 31.
§ 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.
březnu 2002 podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.), jenž jim umožňuje stěžovat si předepsaným způsobem u orgánů státní správy soudů na průtahy v řízení a těmto orgánům ukládá povinnost se touto stížností zabývat (k tomuto srov.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

IV. ÚS 235/02

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti 1) M.Z., a 2) J. M., obou zastoupených JUDr. J. J., advokátem, na postup Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 38 Co 140/97 a sp. zn. 21 Co 123/2000,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Dne 17. 4. 2002 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení, kterým se stěžovatelé domáhali přezkoumání postupu Krajského soudu v Brně, jemuž vytýkali neodůvodněné průtahy v jejich restituční právní věci, a to konkrétně zejména průtahy v odvolacím řízení završeném vydáním usnesení označeného soudu ze dne 11. 3. 1999, č. j. 38 Co 140/97-118, kterým byl zrušen ve výrocích I. a II. rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 1996, č. j. 8C 1110/92-97, a věc mu v tomto rozsahu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Dále namítali, že poté, co uvedený nalézací soud ve věci opětovně rozhodl rozsudkem ze dne 26. 11. 1999, č. j. 8 C 1110/92-154, v těchto průtazích soud druhého stupně pokračuje, neboť vůči citovanému rozsudku podal vedlejší účastník (žalovaný v řízení před obecnými soudy) odvolání, o němž Krajský soud v Brně dosud nerozhodl, resp. v této věci ani nenařídil jednání (řízení vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 21 Co 123/2000). Stěžovatelé jsou tak přesvědčeni, že s ohledem na uvedené došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva, aby jejich věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Proto navrhli, aby Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl, v návaznosti na toto konstatování vyslovil, že nečinností a procesními průtahy ve věci žalobců (stěžovatelů) vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 Co 140/97 a posléze pod sp. zn. 21 Co 123/2000 došlo k zásahu do jejich práva ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a konečně, aby uložil Krajskému soudu v Brně jejich věc bez dalších zbytečných průtahů projednat.

2 IV. ÚS 235/02

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů (Ústavního soudu) do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

Jeví se potřebným na tomto místě uvést, že stěžovatelé v ústavní stížnosti netvrdí, že by se před jejím podáním domáhali odstranění namítaných průtahů v řízení postupem předvídaným zákonem. Dotazem Ústavního soudu, Krajskému soudu v Brně adresovaným, bylo zjištěno ze sdělení tohoto soudu ze dne 15. 7. 2002, že u něj není evidována žádná stížnost na průtahy v řízení vedeném před označeným soudem pod sp. zn. 21 Co 123/2000 ze strany stěžovatelů, případně jejich právního zástupce. S ohledem na uvedené nezbývá než konstatovat, že stěžovatelé - ačkoliv toto jejich oprávnění zákon zakládá - nepostupovali podle § 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb. (případně posléze po 31. březnu 2002 podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb.), jenž jim umožňuje stěžovat si předepsaným způsobem u orgánů státní správy soudů na průtahy v řízení a těmto orgánům ukládá povinnost se touto stížností zabývat (k tomuto srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 169/96

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 5, č. 15, str. 589 a násl., vydání 1., Praha: C.H.Beck, 1997).

Úvahy o průtazích v původním odvolacím řízení vedeném před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 38 Co 140/97 jsou potom za daného procesního stavu bezpředmětné, neboť i za situace, pokud by byly Ústavním soudem shledány, je třeba neodhlížet od skutečnosti, že ústavní stížnost nesměřuje v této části proti aktuálnímu a trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci a vzhledem k tomu, co bylo uvedeno výše, by se za této procesní situace jednalo o zásah postrádající svůj rozumný smysl a ve svém důsledku eo ipso zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu již k tvrzeným průtahům z povahy věci v této části řízení evidentně nedochází, pročež nelze abstrahovat od vývoje předmětného řízení a nereflektovat tak - a to i s ohledem na zmíněný princip minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti ostatních orgánů veřejné moci - současný procesní stav souzené věci.

Z řečeného je zřejmé, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje, čímž nedostáli podmínkám zásady subsidiarity uplatňující se v řízení o ústavní stížnosti. Proto byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut pro jeho nepřípustnost [§ 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

3 IV. ÚS 235/02

V Brně dne 30. srpna 2002

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj