Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to pending appeal proceedings under Czech law.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint, ruling it inadmissible because an ordinary appeal was still pending. The applicant argued that her rights under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR were violated by lower court decisions, but the court noted that the appeal had not yet been resolved. Consequently, the court applied the rule that constitutional complaints are only admissible after all statutory remedies, including appeals, have been exhausted.
Legislator headnote
AI generated§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all statutory legal remedies, as the sixty-day limitation period begins only after the final ordinary appeal is decided.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
IV. ÚS 137/02
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2003 o ústavní stížnosti I. Š., zastoupené JUDr. Z. A., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2001, čj. 19 Co 427/2001-121, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 4. 2001, čj. 17 C 420/95-98,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 4. 3. 2002 směřující proti shora označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl ve vyhovujícím výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a ve vztahu ke státu potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, stěžovatelka tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena její práva zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto žádá, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil.
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že podala proti rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, které přiložila k ústavní stížnosti a z jehož obsahu je zřejmé, že stěžovatelka vyvozuje jeho přípustnost podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b), c) o.s.ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2002). Dovolání je vedeno Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 28 Cdo 1994/2002 a dosud nebylo vyřízeno.
Ve smyslu Sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., publikovaného ve Sbírce zákonů dne 3. 2. 2003, je ústavní stížnost v případě jejího souběhu s mimořádným opravným prostředkem s výjimkou obnovy řízení, považována za přípustnou až po rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti tak počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku s výjimkou obnovy řízení bez ohledu na způsob rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku a bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
S ohledem na souběh podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ústavní stížnosti a vzhledem k výkladu přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu Sdělení č. 32/2003 Sb., Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., z důvodu její nepřípustnosti.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2003
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj