Constitutional Court annuls lower court rulings for failing to investigate reasons for probation failure.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court annulled the lower court decisions regarding the revocation of a suspended sentence. The appellant argued that the courts failed to investigate why he failed to fulfill his probationary obligations, noting he had recently secured employment and established child support deductions. The Court ruled that the lower courts violated the Constitution by not actively investigating the factual circumstances of the appellant's conduct during the probation period.
Legislator headnote
AI generated§ 330 of the Criminal Procedure Act; The court must actively investigate the factual circumstances of a conditionally sentenced person's conduct during the probation period to determine if they fulfilled the conditions.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
Rozhodování soudu, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil
Ústavní soud
rozhodl dne 14. června 2001 v senátě ve věci
ústavní stížnosti M. K., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu
9 ze dne 30. 10. 2000, čj. 3 T 263/97-53, a usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 10. 1. 2001, čj. 9 To 11/2001-63, za účasti
1) Obvodního soudu pro Prahu 9, 2) Městského soudu v Praze, jako
účastníků řízení, a vedlejšího účastníka Městského státního
zastupitelství v Praze, za souhlasu účastníků bez ústního jednání,
takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 10. 2000, čj.
3 T 263/97-53, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1.
2001, čj. 9 To 11/2001-63, se zrušují.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným
usnesením obecných soudů stěžovatel mimo jiné uvádí, že rozhodnutí
obou soudů mají pro něj a osoby na něj odkázané výživou naprosto
nedozírné následky v situaci, kdy splácí dlužné a běžné výživné
srážkami ze mzdy, kdy má stabilní zaměstnání jako prodavač
a závozník a kdy jeho partnerka, v současnosti v pracovní
neschopnosti v důsledku rizikového těhotenství, očekává v červnu
2001 narození jejich dítěte. Z těchto, jakož i dalších, důvodů
domáhá se proto zrušení obou napadených usnesení.
Obvodní soud pro Prahu 9 ve svém vyjádření ze dne 4. 5. 2001
mimo jiné uvedl, že vůči stěžovateli bylo postupováno v souladu se
zákonem, a nebyl tudíž na svých právech nijak zkrácen. Stěžovatel
se sám zbavil možnosti uplatnit svou obhajobu, neboť se bez omluvy
nedostavil, a bylo proto nutno jednat v jeho nepřítomnosti.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření z 25. 4. 2001 uvedl,
že jeho postup nijak neodporuje ustanovení § 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to také vzhledem
k ustanovení § 240 trestního řádu, podle kterého rozhoduje soud
v neveřejném zasedání tam, kde není zákonem předepsáno, že se
rozhoduje v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Jinak městský
soud poukázal na obsah napadeného usnesení.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 9 se přípisem z 24.
4. 2001 postavení vedlejšího účastníka vzdalo.
Městské státní zastupitelství v Praze se k podané ústavní
stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřilo.
Z obsahu spisu 3 T 263/97 Obvodního soudu pro Prahu 9 Ústavní
soud zjistil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze
dne 21. 11. 1997, čj. 3 T 263/97-24, byl stěžovatel uznán vinným
trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1
trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1
roku s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu 2 let
s tím, že se mu současně ukládá povinnost nejpozději ve lhůtě
podmíněného odkladu výkonu trestu splatit výživné a nadále řádně
a pravidelně plnit vyživovací povinnost. Z podnětu matky nezletilé
L. V., M. V-ové, která přípisem ze dne 27. 9. 1999 poukázala na
skutečnost, že stěžovatel neplní svou vyživovací povinnost řádným
způsobem i nadále, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 již
konstatovaným rozhodnutím tak, že podle § 330 odst. 1 trestního
řádu z důvodu uvedeného v § 60 odst. 1 trestního zákona vyslovil
neosvědčení se stěžovatele ve zkušební době s tím, že uložený
trest odnětí svobody bude vykonán. Proti tomuto usnesení podal
stěžovatel v zákonné lhůtě stížnost, v níž poukázal na to, že
během lhůty podmíněného odkladu zůstal několikrát bez svého
zavinění nezaměstnán, a neměl tudíž žádný příjem. V současné době
je však již v pracovním poměru a dne 30. 10. 2000 uzavřel s matkou
nezletilé Lindy dohodu o srážkách ze mzdy, podle které bude
dlužné, jakož i běžné, výživné sráženo ze stěžovatelova platu
u jeho nynějšího zaměstnavatele K., Praha 3. Z tohoto důvodu také
právní zástupkyně matky podala návrh na zastavení řízení o výkon
rozhodnutí ve věci sp. zn. E 48/2000 Obvodního soudu pro Prahu 6.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím stěžovatelovu stížnost
zamítl, ztotožniv se v podstatě se závěry soudu prvého stupně, že
v průběhu zkušební doby stěžovatel nevyhověl podmínce uložené mu
trestním příkazem.
Z ustanovení § 330 trestního řádu lze dovodit, že povinnost
soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci (§ 2
odst. 5 trestního řádu), se vztahuje na celé trestní řízení, tedy
též na rozhodování o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební
době osvědčil. Povinností obou soudů bylo tedy i v projednávané
věci zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a bez návrhu stran objasňovat stejně pečlivě
okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch stěžovatele. Tuto svou
základní povinnost však obecné soudy nesplnily, neboť se vůbec
nezabývaly otázkou, z jakých důvodů stěžovatel neplnil své
povinnosti ve zkušební době, když ostatně stěžovatele v tomto
směru vůbec ani nevyslechly. Přitom potřeba objasnění této
základní otázky se přímo nabízela vzhledem k obsahu stížnosti
stěžovatele proti uvedenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9,
v níž výslovně poukazuje na nemožnost získání trvalého zaměstnání
ve zkušební době a na uzavřenou dohodu o srážkách ze mzdy ze dne
30. 10. 2000 a toto své tvrzení také dokládá kopií uzavřené
dohody, jakož i originálem sdělení právní zástupkyně matky
o podání návrhu na zastavení řízení o výkonu rozhodnutí. Jak
Ústavní soud zjistil dotazem na K., Praha 3, stěžovatel i nadále
pracuje v uvedeném podniku a srážky na dlužné a běžné výživné jsou
ve prospěch nezletilé L. V. pravidelně poukazovány k rukám matky
M. V-ové. Stav, kdy dlužné i běžné výživné je stěžovatelem běžně
poukazováno, považuje Ústavní soud za nanejvýš odpovídající zájmům
nezletilé a za jsoucí v souladu i s veřejným zájmem nezasahovat
necitlivým způsobem do této oblasti v případech, kdy výživa dítěte
je nyní již dlouhodobě zajišťována.
Ze všech uvedených důvodů má proto Ústavní soud za to, že
v projednávané věci došlo k porušení ustanovení čl. 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod, a proto podle ustanovení § 82
odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní
stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí podle ustanovení § 82
odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 14. června 2001