Legislator Case Law & Legislation
I.ÚS 267/01 ECLI:CZ:US:2001:1.US.267.01 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies while ordinary proceedings remain pending.

Case Number I.ÚS 267/01
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies. The applicant argued that the Supreme Court's decision violated her right to court protection by improperly dismissing the defendant's appeal, but the Court noted that the lower court proceedings were not yet concluded. Since the case was remanded for further trial, the applicant still possessed procedural rights and could not file a constitutional complaint before the ordinary process was fully completed.

Legislator headnote

AI generated

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; subsidiarity of constitutional complaints requires exhaustion of all statutory remedies before filing, rendering complaints inadmissible if ordinary proceedings remain pending.

Keywords

AI generated
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint pending proceedings procedural prerequisites non-exhaustion inadmissible complaint

Cited Legislation

AI generated
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti Mgr. M. J., zastoupené advokátem JUDr. PhDr. O. C., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 654/2000,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR ve věci žalobkyně (stěžovatelky) proti žalovanému P. Č. o vyklizení nebytových prostor zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 1999, č.j. 12 Co 379/99-98, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 2. 1999, č.j. 10 C 70/96-80, a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména uvedla, že napadeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR porušil její právo na soudní ochranu, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť prý dovolání podané P. Č. nebylo podáno řádně a nemělo mu proto být vyhověno.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. To znamená, že toliko v případě, kdy návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel - před jejím podáním - vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

V daném případě stěžovatelka podala ústavní stížnost za situace, kdy řízení ve věci ještě nebylo skončeno, neboť napadeným rozsudkem Nejvyšší soud ČR zrušil citované rozsudky obecných soudů. Obvodní soud pro Prahu 5 za tohoto procesního stavu musí vydat rozhodnutí nové, proti němuž bude opět přípustný opravný prostředek. V řízení před obvodním soudem je přitom nesporné, že stěžovatelka je jeho účastníkem a že tedy bude i disponovat všemi svými procesními právy.

Ústavní soud tedy (veden principem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů) konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou formální (procesní) náležitost - tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva - k tomu, aby se jí mohl zabývat meritorně.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2001

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj