Legislator Case Law & Legislation
Pl.ÚS 39/2000 ECLI:CZ:US:2000:Pl.US.39.2000 AI generated

Constitutional Court dismissed review of Criminal Procedure Code sections for not being directly applied in the case.

Case Number Pl.ÚS 39/2000
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected a request to strike down specific provisions of the Criminal Procedure Code regarding procedural fines. The lower court intended to impose a fine under Article 66(1) but challenged the constitutionality of related articles 66(2), (3), and the limit in 66(4). The Court ruled that a law must be directly applicable to the case to be challenged, rejecting the argument that hypothetical application suffices.

Legislator headnote

AI generated

Art. 95 para. 2 of the Constitution; Art. 37 para. 3 and Art. 38 para. 1, first paragraph, of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms: A provision of law may be challenged for unconstitutionality only if it is directly applicable to the resolution of the specific case at hand, not merely hypothetically.

Keywords

AI generated
direct application requirement procedural law review constitutional complaint dismissal Criminal Procedure Code procedural fine provisions

Cited Legislation

AI generated
Art. 95 para. 2 of the Constitution
Art. 37 para. 3 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 38 para. 1, first paragraph, of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
§ 224 para. 5 of the Criminal Procedure Code
§ 43 para. 1 letter c) and para. 2 letter b) of the Act on the Constitutional Court

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Návrh na zrušení § 66 odst. 2 a 3 a na zrušení slov "až 3" v § 66 odst. 4 trestního řádu (č.141/1961 Sb.)

Ústavní soud v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové, rozhodl ve věci návrhu Okresního soudu v Teplicích, za který jednal předseda senátu JUDr. Miroslav Čapek, na zrušení ustanovení § 66 odst. 2, 3 a na zrušení slov "až 3" v § 66 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 15. 8. 2000 byl Ústavnímu soudu doručen návrh Okresního soudu v Teplicích na zrušení části ustanovení § 66 tr. řádu. Jak se uvádí v návrhu, dospěl soud k závěru, že obžalovanému ve věci 2 T 130/2000 je na místě uložit pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. řádu. Při těchto úvahách pak dospěl soud k názoru, že související ustanovení § 66 odst. 2 až 3 jsou v rozporu s ústavním zákonem, konkrétně pak s čl. 96 odst. 1 Ústavy, jakož i s čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1, alinea prvá, Listiny základních práv a svobod. Návrh dále obsahoval bližší argumentaci, která, dle navrhovatele, svědčí o tom, že možnost soudu postoupit projednání postihu závadného jednání obžalovaného, resp. jiných subjektů zúčastněných na trestním řízení, orgánům odlišným od soudu, je v rozporu s ústavním zákonem. Současně navrhovatel požádal, s ohledem na přerušení trestního řízení, o přednostní projednání věci.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření obou komor Parlamentu a o stanovisko požádal též Ministerstvo spravedlnosti. Po zvážení obsahu návrhu a uvedených vyjádření a stanovisek dospěl senát k názoru, že návrh je třeba odmítnout, a to z následujících důvodů.

Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, o který se návrh opírá, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu. Stěžejní otázkou tedy je, jak pohlížet na podmínku, že se musí jednat o zákon "jehož má být při řešení věci použito". Není sporu o tom, že tato podmínka je splněna vždy, jedná-li se o zákon, resp. jeho jednotlivé ustanovení, jehož aplikace má být bezprostřední, má tedy být užito při rozhodnutí ve věci samé, v trestním řízení tedy zejména při rozhodování o vině a trestu. Tento záměr ústavodárce a zákonodárce lze dovodit i z ustanovení § 224 odst. 5 tr. řádu, které upravuje přerušení řízení v jasné návaznosti na zákon rozhodný pro rozhodování o vině a trestu. Jinak řečeno, k tomu, aby soud mohl zpochybnit ústavnost procesního předpisu je nezbytná jeho nevyhnutelná aplikace a nikoli jen hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti..

V daném případě však je napadena ústavnost ustanovení trestního řádu, která soud bezprostředně aplikovat zřejmě nehodlal, resp. pokud jde o § 66 odst. 3 ani aplikovat nemohl. Z podání vyplývá, že okresní soud dospěl k závěru, že obžalovanému je na místě, s ohledem i na jeho předcházející chování, uložit pořádkovou pokutu podle § 66 odst. 1 tr. řádu. Přitom však je návrhem zpochybňována ústavnost ustanovení sice souvisejících, bezprostředně však neaplikovaných. Zamýšlel-li soud uložit obžalovanému postih podle § 66 odst. 1 tr. řádu, nic mu nebránilo, aby tak učinil a možné přesunutí postihu upravené v následujícím odstavci nevyužil.

Připuštění předestřeného širokého výkladu pojmu "zákon, jehož má být při řešení věci použito" by v podstatě znamenalo právo soudu zpochybnit jakékoli procesní ustanovení týkající se řízení před soudem, neboť vždy dochází k určitému řetězení aplikovaných předpisů a de facto je vždy aplikován též právní předpis jako celek. Takový výklad však senát odmítá.

Z uvedených důvodů posoudil senát jednomyslně návrh jako podání učiněné osobou zjevně neoprávněnou a jako takový ho podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. 10. 2000

JUDr. Vladimír Čermák

předseda senátu