Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 152/2000 ECLI:CZ:US:2000:3.US.152.2000 AI generated

Constitutional complaint dismissed because lower court judgments were annulled by Supreme Court and no longer exist.

Case Number III.ÚS 152/2000
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Inadmissible

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against two lower court judgments that had already been annulled by the Supreme Court. The applicant argued for the annulment of these decisions, but the Supreme Court had previously revoked them and remanded the case for further proceedings. The Court ruled the complaint inadmissible because the challenged judgments no longer legally exist and cannot be the subject of constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zákona: A constitutional complaint is inadmissible if the challenged court decisions have been annulled and no longer exist legally.

Keywords

AI generated
constitutional complaint inadmissibility annulled court decisions non-existent legal basis per analogia provision supreme court annulment

Cited Legislation

AI generated
§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst.
§ 30 odst. 1 zákona
§ 34 zákona
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona
§ 72 odst. 4 zákona
§ 75 odst. 1 zákona
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona
1 per analog zákona) a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
§ 43 odst. 3 zákona
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 152/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. K.,

zastoupené JUDr. P. V., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1999, sp. zn. 17 Co 553/99, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. dubna 1999, sp. zn. 8 C 448/95, mimo ústní jednání dne 25. 10. 2000 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1,

§ 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 1999 (17 Co 553/99-111) a spolu s ním také rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30. dubna 1999 (8 C 448/95-89) a navrhla, aby Ústavní soud obě rozhodnutí označených soudů, jak shora jsou označena, svým nálezem zrušil.

Bez ohledu na podanou ústavní stížnost stěžovatel proti rozsudku Městského soudu

v Praze (viz vpředu) podal dovolání, z jehož podnětu Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, oba rozsudky obecných soudů nižšího stupně rozsudkem ze dne 5. září 2000 zrušil a stěžovatelčinu věc vrátil obecnému soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Za situace, jak shora je shrnuta, je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů I. a II. stupně již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem; ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil Ústavní soud jako nepřípustnou (§ 75 odst. 1 per analog zákona) a jako o takové o ní rozhodl odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 25. října 2000