Constitutional complaint dismissed as a manifestly unfounded repetition of a previously rejected delayed application regarding a minor traffic fine.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against a municipal fine for snow removal negligence. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court noted this was a repetition of a previously rejected application filed late. The Court deemed the complaint manifestly unfounded because the underlying matter was a trivial offense excluded from judicial review by statute, making constitutional scrutiny absurd.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints that are manifestly unfounded or repetitions of previously rejected applications must be dismissed without examination of the merits.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Ústavní soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. E.P., zastoupeného JUDr. J.B., proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, ze dne 16. 10. 1997, č. j. DOP-R4/21493/97-Kr-Sá, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ústavnímu soudu byla dne 21. 4. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti shora citovanému rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., ze dne 15. 8. 1997, sp. zn. OZOP/R 701/97, v právní věci uložení pokuty ve výši Kč 500,- podle § 47 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, s odůvodněním, že stěžovatel naplnil skutkovou podstatu přestupku tím, že zanedbal povinnost úklidu sněhu z veřejného prostranství - chodníku před domem č. 787/20 v P., jehož je spolumajitelem.
Podání stížnosti odůvodnil stěžovatel ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. tím, že postupem odpůrců a jejich výše uvedenými rozhodnutími v přestupkovém řízení došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, konkrétně ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je opakováním návrhu, který byl odmítnut již usnesením,
sp. zn. III. ÚS 68/98
, ze dne 9. 4. 1998, jako opožděně podaný. Nyní stěžovatel tvrdí, že právní moc nastala později.
Aniž by Ústavní soud považoval za nutné zabývat se znovu otázkou včasnosti návrhu, konstatuje, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Jestliže totiž zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, konkrétně pak § 83, vylučuje soudní přezkum u tzv. bagatelních věcí (a toto řešení se nejeví být v obecné rovině rozporné s čl. 36 odst. 2 Listiny) bylo by absurdní připustit, aby se takovéto bagatelní záležitosti posouvaly do roviny soudnictví ústavního. Zanedbatelnost celé záležitosti jeví se být natolik evidentní, že činí návrh zjevně neopodstatněným. Proto Ústavní soud rozhodl podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, jak je ve výroku uvedeno, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu