Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 289/97 ECLI:CZ:US:1998:3.US.289.97 AI generated

Constitutional Court dismisses constitutional complaint and invalidation request regarding restitution law dates. The court rejects claims of procedural violations and unequal treatment. It finds the lower court's reasoning sufficient and the law's application correct.

Case Number III.ÚS 289/97
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint and the request to invalidate specific provisions of the Restitution Act. The applicant alleged procedural violations and discrimination based on the date 'from February 25, 1948,' claiming the lower court ignored factual possession of land. The court found the lower court's decision comprehensive and correct, rejecting the claim as unfounded and noting the law was not directly applied in the specific proceedings.

Legislator headnote

AI generated

§ 72 odst. 1 písm. a) a § 74 zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint and request to invalidate laws when the lower court's decision is reasoned, comprehensive, and does not violate fundamental rights or constitutional equality.

Keywords

AI generated
constitutional complaint restitution law procedural violation fundamental rights lower court review constitutional equality unfounded claim

Cited Legislation

AI generated
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 74 zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
28 Ca 377/96-32, ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
Proto jej Ústavní soud, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítl [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.
února 1948", byl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut jako nepřípustný, když se týká věci, o níž již Ústavní soud rozhodl nálezem
§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
března 1998 (§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Cited Case Law

AI generated

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

III. ÚS 289/97-50

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků dne 24. září 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 377/96-32, ze dne 30. dubna 1997, ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948", t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu 6. srpna 1997, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 377/96-32, zrušení zákona č. 143/1947 Sb. a příp. zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zák. č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zák. č 229/1991 Sb. v části věty "od 25. února 1948." Uvedla, že podle jejího přesvědčení napadeným rozhodnutím soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces, právo vlastnit majetek, zakotvené v čl. 36 a 11 Listiny základních práv a svobod, dále práva, zaručená jí čl. 6 a čl. 14 Evropské úmluvy o lidských právech a nebyl respektován čl. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni lidé rovni ve své důstojnosti a ve svých právech. K těmto zásahům došlo proto, že Městský soud v Praze svévolně vykládal zákon č. 143/1947 Sb., diskriminoval ji ve vztahu k ostatním osobám, majícím restituční nároky podle zák. č. 229/1991 Sb., jejichž majetek byl v důsledku právních zněn od 25. února 1948 protiprávně vyvlastněn. Nepřezkoumal také, zda rozhodným okamžikem pro přechod práva nebylo faktické převzetí držby zemí Českou od konce května 1948, tj. po rozhodném dni 25. února 1948, s důsledkem, že by stěžovatelka měla mimoto nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. Uvedené konstatování je důvodem, pro který navrhla zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum části ustanovení § 4 odst. l zák. č. 229/1991 Sb., a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948 ".

111. Ú5 289/97-51

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis [§ 72 odst. 1 písm. a), § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 377/96-32 bylo zjištěno, že stěžovatelka nebyla úspěšná v řízení před Okresním úřadem v L., pozemkovým úřadem, u něhož se domáhala úpravy vlastnických vztahů k nemovitostem - k p. č. 205, 206/1, 206/2 a 212, které se nachází v katastrálním území Ch. Označený soud se v řízení o opravném prostředku, podaném stěžovatelkou, zabýval všemi jejími námitkami. Rozsudek, kterým potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu L. - okresního pozemkového úřadu ze dne 30. srpna 1996, č. j. 1497/96-R/4668/93Ner, obsáhle, přiléhavě a zcela vyčerpávajícím způsobem odůvodnil.

Poněvadž se závěry Městského soudu v Praze, vyjádřenými v citovaném rozhodnutí, se Ústavní soud ztotožňuje, nezjistil zásah do práv stěžovatelky, jak tvrdí v návrhu, nýbrž shledal stížnost zcela neopodstatněnou. Proto návrh, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. dubna 1997, č. j. 28 Ca 377/96-32, ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud jde o návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., ten v řízení, napadeném stěžovatelkou, nebyl přímo aplikován. Proto jej Ústavní soud, jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou, odmítl [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Zde je třeba poukázat na rozhodnutí ve věci

sp. zn. Pl. ÚS 43/96

, ze dne 13. května 1997, v němž soudce zpravodaj dospěl ke stejnému závěru.

Návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", byl podle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut jako nepřípustný, když se týká věci, o níž již Ústavní soud rozhodl nálezem

sp. zn. Pl. ÚS 45/97

, ze dne 25. března 1998 (§ 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu