Constitutional Court dismisses constitutional complaints filed by persons not parties to the underlying proceedings.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaints filed by four individuals against several court rulings. The applicants argued that their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated, but the Court found they lacked standing because the challenged decisions had already been annulled by the Supreme Court. Furthermore, the Court determined the applicants were not parties to the specific judgment regarding the transfer of rights and obligations, rendering their complaints inadmissible under the relevant statute.
Legislator headnote
AI generated§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant is not a party to the proceedings or if the challenged decision no longer has legal force.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
Podání ústavní stížnosti někým zjevně neoprávněným
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatelů 1) M.K., 2) V.S., 3) J.W., a 4) O.S., zastoupených advokátkou JUDr. Š.T., o návrhu ze dne 5. července 1997 proti rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 461/96, ze dne 2. dubna 1997, Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 7 C 445/91, ze dne 22. prosince 1995, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 12 Co 300/94, ze dne 29. listopadu 1994, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu 7. července 1997, se stěžovatelé domáhali zrušení výše označených rozhodnutí soudů. Uvedli, že se jimi cítí dotčeni na právech, zakotvených v čl. 2 odst. 3, v čl. 11 odst. l Listiny základních práv a svobod a v čl. 2 odst. 4 Ústavy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku č. j. 2 Cdon 1278/97-128, ze dne 29. června 1999, bylo zjištěno, že Nejvyšší soud na základě dovolání zrušil ústavní stížností napadená rozhodnutí - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 1997, sp. zn. 12 Co 461/96, a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. prosince 1995, č. j. 7 C 445/91-85, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. Je tedy nepochybné, že stěžovatelé, jejichž stížnost směřuje proti zrušeným rozsudkům, nejsou oprávněnými osobami k podání takové stížnosti, když žádným pravomocným rozhodnutím v předmětné věci nedošlo a ani nemohlo dosud dojít k porušení jejich základních práv nebo svobod. Z tohoto důvodu byl návrh, týkající se označených rozsudků, v souladu s § 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. l písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Pokud jde o stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j.
12 Co 300/94-63, ze dne 29. listopadu 1994, i tato byla podána neoprávněně - citované rozhodnutí se zjevně netýká žádného ze stěžovatelů, když ani nikdo z nich nepředložil důkaz o přechodu práv a povinností účastníků, jmenovaných v napadeném usnesení [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. srpna 1999
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj