Constitutional Court dismisses complaint as unfounded due to clear legislative time limit for restitution claims.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the request to revoke specific legal provisions regarding land restitution. The applicant argued against the constitutionality of a statutory time limit set in 1948, but the court found the legislative choice of a specific deadline based on reasonable and objective reasons. Consequently, the court ruled the complaint clearly unfounded and rejected the challenge to the laws without further examination.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the challenged legislation establishes a specific time limit for claims based on reasonable and objective reasons.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
II. ÚS 289/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivy Brožové a soudců Vojtěcha Cepla a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 1997, čj. 28 Ca 374/9626, ve spojení s návrhem na zrušení zák. č. 143/1947 Sb., in eventum zrušení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zák. č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948", t a k t o :
Ústavní stížnost a návrh se o d m í t a j í.
O d ů v o d n ě n í
Z obsahu spisu, sp. zn. P1. ÚS 45/97, tohoto soudu, Ústavní soud zjistil, že vykonatelným nálezem ze dne 25. 3. 1998, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., ve znění
II. ÚS 289/97
pozdějších předpisů, a to v části věty, vyjádřené slovy "od 25. února 1948", a to v podstatě z toho důvodu, že stanovení tzv. rozhodného období se opírá o "rozumné a objektivní důvody", když zákonodárce byl nucen jasně vymezit časovou hranici, za kterou již nelze bez nebezpečí dalšího řetězení odškodnění jít. Z obsahu spisu, sp. zn. 28 Ca 374/96, Městského soudu v Praze, bylo dále zjištěno, že jak správní orgán, tj. Okresní úřad v L., okresní pozemkový úřad, tak i Městský soud v Praze, přímo neaplikovaly zák. č. 143/1947 Sb., a že městský soud přezkoumával správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, vydaného podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve zněni pozdějších předpisů, a proto také zkoumal, zda jsou či nejsou splněny podmínky, stanovené v zákonech, upravující restituci zemědělského majetku, totiž v citovaném zákoně č. 229/1991 Sb. a v zákoně ČNR č. 243/1992 Sb.
Vzhledem ke shora uvedenému jeví se tedy ústavní stížnost, vycházející z předpokladu protiústavnosti napadených předpisů, jako zjevně neopodstatněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ji podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Současně byl odmítnut i návrh na zrušení shora uvedených právních předpisů, a to
podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a písm. e); § 43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona.
K tvrzení stěžovatelky v doplnění návrhu o tom, že ústavní stížnosti ve věci vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 217/90
, zakládající se na shodných skutečnostech, bylo vyhověno, Ústavní soud uvádí, že v uvedené věci skutečně bylo ústavní stížnosti stěžovatelky vyhověno, ale v podstatě proto, že zůstalo sporné, zda předmětný majetek nebyl konfiskován již dle dekretu č. 12 a
II. ÚS 289/97
č. 108 z roku 1945, zatímco v projednávané věci jde nesporně o majetek, který skutečně přešel na stát až dle zák. č . 143/1947 Sb., jak ostatně stěžovatelka sama doložila výměrem ONV v Č.B. ze dne 12. 2. 1948.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 17. 7. 1998 předsedkyně senátu Ústavního soudu