Constitutional Court dismisses unqualified constitutional complaint and invalidation request regarding land ownership restitution laws.
Legislator summary
AI generatedThe Constitutional Court rejected the applicant's request to declare the 1947 restitution law invalid or to amend the 1991 land law regarding the date of ownership transfer. The court found the applicant unqualified to challenge the 1947 law as it was never directly applied in prior proceedings, and the 1991 law amendment request was already decided by a previous plenary ruling. Consequently, the court upheld the lower court's finding that ownership transition occurred in 1947, outside the scope of the 1991 law's applicability.
Legislator headnote
AI generated§ 43 odst. 1 písm. d) a písm. f) zákona o Ústavním soudu; § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint if the applicant is unqualified under § 43(1)(d) or if the request concerns a matter already decided by a prior plenary ruling under § 43(1)(f).
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedCited Case Law
AI generatedFull text
I.ÚS 206/97
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky A.P., zastoupené Mgr. J.M., o návrhu na prohlášení zákona č. 143/1947 Sb. za neplatný a bez právních účinků, případně na zrušení ustanovení § 1 odst. 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb., zrušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to v části věty "od 25. února 1948", takto:
1. Návrh se odmítá.
2. Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 28 Ca 277/96, ze dne 26. 3. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v T., č. j. PÚPr
I. ÚS 206/97
/2231/96-Ri/UZ 1035/, ze dne 24. 5. 1996, který uvedený pozemkový úřad rozhodl podle § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o půdě) tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v tomto rozhodnutí uvedených. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka podle § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení právních předpisů, resp. jejich částí, jak je uvedeno v záhlaví tohoto usnesení.
Pokud se týká návrhu na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. některých jeho ustanovení, odkazuje Ústavní soud v plném rozsahu na stanovisko i jeho odůvodnění, uvedené v usnesení Ústavního soudu, sp. zn. PI. ÚS 43/96, ze dne 13. 5. 1997, které bylo vydáno v obdobné věci téže navrhovatelky. Ústavní soud v tomto usnesení vyslovil názor, že v daném případě nejsou splněny podmínky ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, neboť zákon č. 143/1947 nebyl v žádném řízení, které předcházelo podání ústavní stížnosti, přímo aplikován.
K návrhu na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948" nezbývá Ústavnímu soudu než zjistit, že o tomto návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu již nálezem ze dne 25. 3. 1998, sp. zn. PI. ÚS 45/97, tak, že návrh byl zamítnut. Na základě ustanovení § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. považuje Ústavní soud předmětný návrh na zrušení části zákona č. 229/1991 za nepřípustný, neboť se týká věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že městský soud ve věci, č. j. 28 Ca 277/96-25, nepochybil, když usoudil, že k přechodu vlastnictví v daném případě došlo dnem účinnosti zákona č. 143/1947 Sb., tj. dnem 13. 8. 1947, takže není možné ve prospěch navrhovatelky pro restituční titul použít zákon č. 229/1991 Sb., protože přechod vlastnictví nespadal do rozhodného období po 25. únoru 1948. Neshledal však ani možnost použití
I. ÚS 206/97
zákona č. 243/1992 Sb., a to z toho důvodu, že tento zákon se vztahuje pouze na majetek odňatý dle dekretů č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb. a nikoli dle zákona č. 143/1947 Sb.
K tomuto závěru se přiklonil i Ústavní soud, takže mu nezbylo, než odmítnout, a to v případě návrhu na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., resp. jeho části jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou dle § 43 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 64 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a pokud jde o návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. f) zákona o Ústavním soudu.
Poučení. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné,
V Brně 27. dubna 1998
prof. JUDr. Vladimír Klokočka DrSc.
soudce Ústavního soudu