Legislator Case Law & Legislation
IV.ÚS 193/95 ECLI:CZ:US:1995:4.US.193.95 AI generated

Constitutional Court dismisses appeal claiming confiscation violated rights based on German nationality of parents.

Case Number IV.ÚS 193/95
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a woman against a regional court ruling that denied her father's business license. The court found that the confiscation of her parents' assets was legally grounded in their German nationality, a factor explicitly recorded in administrative documents from 1948. Consequently, the court held that since the confiscation measures relied solely on nationality rather than the father's professional status, the lower courts did not violate the Charter of Fundamental Rights and Freedoms.

Legislator headnote

AI generated

Decree No. 108/1945 Coll. on Confiscation of Enemy Property and FNO; Charter of Fundamental Rights and Freedoms: If confiscation is justified by the German nationality of the owners, the legality of the measure cannot be challenged by the professional status of the applicant's father.

Keywords

AI generated
confiscation of enemy property German nationality Charter of Fundamental Rights constitutional complaint business license eligibility 1945 confiscation decree property rights violation

Cited Legislation

AI generated
Decree No. 108/1945 Coll. on Confiscation of Enemy Property and FNO
Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Act No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Act No. 87/1991 Coll.

Cited Case Law

AI generated
Ruling of the Supreme Court No. 4 Cdo 174/94
Decision of the Constitutional Court No. IV. ÚS 56/94
Decision of the Constitutional Court No. Pl. ÚS 14/94

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

IV. ÚS 193/95

Jestliže z důkazního řízení vyplývá, že konfiskace byla odůvodněna právě faktorem německé národnosti rodičů stěžovatelky, nemůže její oprávněnost zpochybnit příslušnost stěžovatelčina otce k živnostenskému stavu, neboť o tento fakt se konfiskační výměry neopírají. Bylo-li tedy postupováno v mezích dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a FNO, nelze takový postup považovat za porušení Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 21. srpna 1995 ve věci ústavní stížnosti H.P., zastoupené advokátem JUDr. V.U., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 1995, čj. 11 Co 594/94-46, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 14. 4. 1994, čj. 12 C 80/92-25, jímž návrh, aby J., s. d., bylo uloženo sepsat s navrhovatelkou dohodu o vydání, ve výroku rozsudku blíže označených, nemovitostí, byl zamítnut, stěžovatelka uvádí, že v projednávané věci nebyla řešena otázka národnosti jejích rodičů a že právě v nerozlišení pojmů národnosti a občanství spočívá jádro celého sporu. Ke konfiskaci majetku rodičů stěžovatelky podle dekretu č. 108/1945 Sb. došlo až po únoru 1948 z politických důvodů, a to v souladu se záměrem zcela likvidovat živnostenský stav. Právě v tom, že tuto skutečnost nevzaly obecné soudy při svém rozhodování v úvahu a paušálně převzaly obsah dekretu č. 108/1945 Sb. bez přihlédnutí k těmto, shora uvedeným, konkrétním okolnostem, porušily článek 90 Ústavy, jakož i článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení článku 3 Listiny spatřuje pak stěžovatelka v tom, že v důsledku paušálního zařazení obyvatel tzv. H., tedy i jejích rodičů, jako občanů německé národnosti, nebylo zkoumáno splnění podmínek zákona č. 87/1991 Sb. Ze všech uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl zrušen.

Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. Z obsahu spisu 12 C 18/92 Okresního soudu v Opavě neplyne však nic, co by nasvědčovalo závěru, že k porušení některého ze základních práv a svobod stěžovatelky skutečně došlo. Z výměru bývalého ONV, ze dne 30. 4. 1948, sp. zn. K-727/6-IV-N, obecné soudy zjistily, že u rodičů stěžovatelky byly shledány podmínky pro konfiskaci podle § 1 odst. 1 č. 1, 2, 3 dekretu č. 108/1945 Sb., a to proto, že jmenovaní se přihlásili k německé národnosti a otec stěžovatelky byl členem N. Rovněž z výměru bývalého MNV, ze dne 6. 2. 1950, sp. zn. 562-13/1-1950-VIII-Tý, je patrno, že odvolání rodičů stěžovatelky nebylo vyhověno a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno proto, že rodiče stěžovatelky byli osobami německé národnosti a neprokázali, že splňují podmínky pro vynětí majetku z konfiskace.

Jakkoli Ústavní soud má odlišný názor na otázku tzv. rozhodného období, než jaký zastávají oba obecné soudy, splnění zákonných předpokladů přechodu věci na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. 2 a § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb. může v případech konfiskace majetku podle dekretu č. 108/1945 Sb. soud posuzovat právě tehdy, jestliže správní orgán rozhodoval až po 25. 2. 1948 o tom, jsou-li splněny podmínky podle dekretu č. 108/1945 Sb., za nichž pak došlo ze zákona ke konfiskaci majetku, stanovené tímto dekretem (R č. 16/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 1994, sp. zn. 4 Cdo 174/94, nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 6. 1995,

sp. zn. IV. ÚS 56/94

), nebyla vadnost nebo nesprávnost řízení proběhnuvšího v tzv. rozhodné době ničím doložena. I v té době totiž platilo ustanovení § 1 odst. 1 č. 2 dekretu č. 108/1945 Sb., stejně jako ustanovení § 1 odst. 4 citovaného dekretu, podle nichž byl konfiskován bez náhrady majetek osob německé národnosti, s výjimkou osob, které prokázaly, že zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem, přičemž o tom, jsou-li splněny podmínky pro konfiskaci, rozhodoval příslušný ONV, a na základě podaného odvolání ZNV. Jestliže z důkazního řízení vyplývá, že konfiskace byla odůvodněna právě faktorem německé národnosti rodičů stěžovatelky, nemůže její oprávněnost zpochybnit ani příslušnost stěžovatelčina otce k živnostenskému stavu, pro tehdejší režim nepochybně nežádoucímu, neboť o tento moment se konfiskační výměry neopírají. K problematice dekretu č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a FNO, zaujal pak Ústavní soud stanovisko ve svém nálezu ze dne 8. 3. 1995,

sp. zn. Pl. ÚS 14/94

. V souladu s tímto stanoviskem třeba dále dovodit, že bylo-li postupováno v mezích tohoto dekretu, nelze takový postup považovat za porušení Listiny základních práv a svobod, jakkoli správní řízení proběhlo v období, přinášejícím již s sebou majetkové a jiné křivdy.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. srpna 1995

prof. JUDr. Vladimír Čermák

soudce zpravodaj