Legislator Case Law & Legislation
III.ÚS 124/93 ECLI:CZ:US:1993:3.US.124.93 AI generated

Constitutional complaint filed after procedural exhaustion deadline is dismissed as not extending limitation periods.

Case Number III.ÚS 124/93
Court / Authority
Jurisdiction Czech Republic (CZ)
Decision Date
Outcome Dismissed

Legislator summary

AI generated

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint for being filed after the statutory deadline. The applicant argued that a submission to the General Prosecutor regarding a violation of the law should extend the time limit for filing a constitutional complaint. The court held that such a submission is merely informational and not a legal remedy, meaning the applicant failed to exhaust all procedural means required by law before seeking constitutional review.

Legislator headnote

AI generated

§ 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.; A submission to the General Prosecutor regarding a violation of the law does not constitute a legal remedy and therefore does not extend the time limit for filing a constitutional complaint.

Keywords

AI generated
constitutional complaint procedural exhaustion time limit extension violation of law General Prosecutor legal remedy procedural means

Cited Legislation

AI generated
§ 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nímž došlo od 1.1.1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti (tj.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 266 odst. 1 tr.ř.
Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst. 1 tr.ř. "může generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u Vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu".
čl. 36 odst. 1 Listiny
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.

Need to analyze how this precedent applies to your matter?

Cross-reference this judgment against statutes, commentaries, and subsequent citing case law inside Legislator AI.

Open in Legislator →

Full text

Podnět k podání ústavní stížnosti neprodlužuje lhůtu k podání ústavní stížnosti

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele K.K., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky 4.11.1993, se navrhovatel domáhá přezkoumání usnesení Vyššího vojenského soudu v Olomouci, ze dne 18.6.1993, sp. zn. 1 To 93/93, kterým bylo zamítnuto odvolání navrhovatele proti rozsudku Vojenského obvodového soudu v Brně ze dne 14.4.1993, sp. zn. 4 T 141/92, jakož i postupu GP při vyřizování podnětu pro stížnost pro porušení zákona.

Podle ustanovení § 146 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat i proti zásahům orgánů veřejné moci, k nímž došlo od 1.1.1993 do dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti (tj. do 1.7. 1993), přičemž v těchto případech 60-ti denní lhůta pro podání ústavní stížnosti podle odstavce 2 cit. ustanovení začíná teprve 1.7. 1993 (čili dnem nabytí účinnosti zákona č. 182/1993 Sb.).

Zákon č. 182/1993 Sb. v ustanovení § 75 odst. 1 a § 72 odst. 2 ukládá navrhovateli jako podmínku podání ústavní stížnosti nutnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Posledním takovým zákonným prostředkem v předmětné věci je odvolání, nikoliv však podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona.

Stížnost pro porušení zákona je mimořádným opravným prostředkem, který podle § 266 odst. 1 tr.ř. "může generální prokurátor nebo ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u Vrchního soudu nebo Nejvyššího soudu". Podnět pro podání stížnosti pro porušení zákona není tudíž opravným prostředkem. Z hlediska trestního práva procesního je možno ho považovat toliko za informaci subjektům, oprávněným k podání stížnosti pro porušení zákona, která nezakládá zákonem stanovené právní důsledky. Je tudíž věcí k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněného subjektu, zdali sám, nebo prostřednictvím podřízeného orgánu a jakou formou oznámí navrhovateli, jak z hlediska podnětu věc posoudil (v dané věci tak učinila GP České republiky - HVP svým vyjádřením ze dne 2.9.1993, sp. zn. Pz 56/93).

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Z uvedeného lze dovodit, že svého práva na přezkoumání soudního rozhodnutí se navrhovatel může domáhat jenom v daném případě v tr. ř. stanoveným postupem. Bylo uvedeno, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona trestní řád k takovémuto "stanovenému postupu" nezařazuje.

Vzhledem k uvedeným skutečnostem nutno konstatovat, že navrhovatel ústavní stížnost podal po uplynutí lhůty, stanovené pro daný případ ustanovením § 146 zákona č. 182/1993 Sb., čímž je naplněn důvod jejího odmítnutí podle § 43 odst., 1 písm. b) cit. zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 14.12.1993

JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj