Supreme Administrative Court dismissed asylum appeal on procedural grounds regarding service of documents and lack of interpreter. The court rejected the asylum seeker's claim that the lower court failed to provide an interpreter or that the administrative decision lacked factual basis. The decision was based on the finding that the applicant personally received the decision and responded in Czech, negating the need for an interpreter. The court held that procedural defects not raised in the first instance cannot be raised for the first time in a cassation appeal. The key issue was whether the lower court violated the right to an interpreter and whether the administrative decision was factually unsupported. The court ruled that since the applicant personally received the decision and responded in Czech, no interpreter was needed. The court also held that procedural defects not raised in the first instance cannot be raised for the first time in a cassation appeal. The decision was based on the finding that the applicant personally received the decision and responded in Czech, negating the need for an interpreter. The court held that procedural defects not raised in the first instance cannot be raised for the first time in a cassation appeal.
Legislator summary
AI generatedThe Supreme Administrative Court dismissed the cassation appeal against a regional court's rejection of an asylum claim. The applicant argued that the lower court failed to provide a translator and that the administrative decision lacked factual basis. The court found the appeal inadmissible because the applicant personally received the decision and responded in Czech, negating the need for a translator, and because procedural defects were not raised in the first instance.
Legislator headnote
AI generated§ 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.; § 18 odst. 2 o. s. ř.; § 46 odst. 4 o. s. ř.; § 110 odst. 1 s. ř. s.; § 60 odst. 1 s. ř. s. – Procedural defects not raised in the first instance cannot be raised for the first time in a cassation appeal; a translator is not required if the applicant responds in the court's language despite a foreign language submission.
Keywords
AI generatedCited Legislation
AI generatedFull text
OUTCOME: zamítnuto MATTER: Azyl - Mezinárodní ochrana a setrvání v přijímacím středisku č. j. 6 Azs 10/2003 - 37
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobkyně V . T. G., zastoupené advokátem Narcisem Tomáškem, se sídlem Masarykovo náměstí 193/20, 405 01 Děčín 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 – Letná, adresa pro doručování tamtéž, poštovní přihrádka č. 21/OAM, o kasační stížnosti proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, č. j. 46 Az 97/2003 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost s e z a m í t á .
II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze zamítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2002, č. j. OAM-4443/VL-20-05-2002, kterým žalovaný zamítl žádost žalobkyně o azyl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), dále vyslovil, že azyl podle § 13 odst. 1, 2 a § 14 zákona o azylu se neuděluje, a že na žalobkyni se nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 zákona o azylu.
Napadené soudní rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 17. 7. 2003. Poštovní zásilka s napadeným rozhodnutím byla podána k přepravě pro žalobkyni dne 4. 7. 2003, dne 8. 7. 2003 bylo oznámeno uložení zásilky pro žalobkyni na poště. Z poznámky na poštovní obálce bylo zjištěno, že žalobkyně se v době oznámení v místě doručování nezdržovala, nebyla tedy naplněna zákonná podmínka k případnému uplatnění fikce doručení, stanovená v § 46 odst. 4 o. s. ř. V úředním záznamu na stejnopisu napadeného rozhodnutí v soudním spise se však konstatuje, že žalobkyně si jeden jeho stejnopis převzala osobně dne 17. 7. 2003. Nejvyšší správní soud proto učinil závěr, že k jeho doručení došlo právě tohoto dne. Protože kasační stížnost byla podána k přepravě Krajskému soudu v Praze dne 23. 7. 2003, byla podána včas.
Po přezkoumání splnění podmínek řízení a po zjištění, že není dán žádný z důvodů podle § 109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“), pro který by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit i bez žalobní námitky, Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalobkyně v kasační stížnosti uplatňuje kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. – „důvodem podání této kasační stížnosti je to, že řízení vykazuje vady spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech a soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit“. Dále kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. měl tzv. jinou vadu řízení, když tvrdí, že napadené rozhodnutí je nezákonné z důvodu, že jí nebyl ustanoven tlumočník, přičemž ona sama neovládá český jazyk a nerozumí obsahu rozhodnutí, čímž byla porušena povinnost soudu ustanovit účastníku řízení, jehož mateřský jazyk je jiný než český, tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo.
První námitka je bezdůvodná proto, že vady řízení před správním orgánem jsou kasačním důvodem pouze tehdy, byly-li již vytýkány v řízení před soudem prvního stupně. Nelze je tedy uplatňovat poprvé až v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud prostudoval žalobu i její doplnění a nenašel v nich žádnou námitku vad řízení před správním orgánem
– jde pouze o polemiky nad povahou důvodů a jejich ekonomickým charakterem, pro které nebyl azyl udělen.
Stejně tak je nedůvodná i druhá námitka žalobkyně spočívající v tvrzení jiné vady řízení, která mohla mít za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že jí nebyl v řízení před soudem ustanoven tlumočník. Žalobkyně zde odkazuje na § 18 odst. 2 o. s. ř., podle kterého „Účastníku, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo“. Je sice pravdou, že žaloba byla podána ve vietnamském jazyce a byla přeložena tlumočníkem, nicméně žalobkyně poté reagovala na výzvy soudu v českém jazyce podáními sepsanými rovněž v českém jazyce, tedy soud prvního stupně správně neseznal potřebu žalobkyni tlumočníka ustanovit.
Tím byly vyčerpány důvody uplatněné v kasační stížnosti, přičemž když Nejvyšší správní soud ani jeden z nich neuznal jako důvodný, kasační stížnost v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s., poslední věta, zamítl. O nákladech řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., kdy na straně plně úspěšného žalovaného nebyly zjištěny žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl nárok.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. října 2003
JUDr. Bohuslav Hnízdil předseda senátu