II.ÚS 145/17 — II.ÚS 145/17 — Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Flašky, zastoupeného JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, AK se sídlem Sokolovská 47/43, Praha 8 - Karlín, proti postupu Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, expozitury Hradec Králové, v trestním řízení vedeném proti stěžovateli, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. V ústavní stížnosti stěžovatel napadá postup orgánů činných v trestním řízení a namítá, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, konkrétně právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na vyjádření se ke všem prováděným důkazům a projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, právo na poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby dle v čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy, právo na dodržení zásady "nullum crimen sine lege" dle čl. 39 Listiny a čl. 7 Úmluvy. Požaduje, aby Ústavní soud nálezem Nejvyššímu státnímu zastupitelství, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Policii České republiky, Národní centrále proti organizovanému zločinu SKPV, expozituře Hradec Králové, zakázal, aby v porušování ústavně zaručených práv stěžovatele pokračovaly, a přikázal jim, aby obnovily stav před porušením. 2. Stěžovatel je v současné době trestně stíhán pro zločin pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a zvlášť závažný zločin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm. a), odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to v souvislosti s veřejnou zakázkou "Realizace I. a II. etapy projektu Obnova součástí národní kulturní památky Hřebčín v Kladrubech nad Labem". 3. Stěžovatel v průběhu trestního řízení namítal jeho nedostatky u příslušných orgánů činných v trestním řízení. Posledním prostředkem k ochraně práva je v dané věci provedený dohled Nejvyššího státního zastupitelství podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, odboru závažné hospodářské a finanční kriminality, ze dne 10. 11. 2016 o závěrech provedeného dohledu bylo stěžovateli doručeno dne 14. 11. 2016. 4. Stěžovatel v podrobně koncipované ústavní stížnosti zejména popisuje dle jeho názoru závažné nedostatky v činnosti orgánů činných v trestním řízení. Jedná se zejména o problematiku prostudování trestního spisu, kde namítá nedostatečně vymezený časový prostor pro jeho obhájce, když trestní spis má cca 20 tis. stran a k tomu množství elektronických dat, nedostatky ve spisovém materiálu (nové dokumenty, pozměněné dokumenty, nečitelnost apod.), nedostatky týkající se vyčíslení způsobené škody atd. Dozorovému a dohledovému orgánu pak stěžovatel vyčítá nedostatečné vypořádání se s jeho námitkami. 5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a ústavní stížnost je přípustná [§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu) a contrario], neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). 7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, kupříkladu je-li současně dotčena osobní svoboda jednotlivce (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 46/96 a sp. zn. IV. ÚS 582/99 ) či jeho majetek za - všeobecně - nepřípustné, případně nežádoucí (mezi mnohými srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 , usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99 , I. ÚS 486/01 , IV. ÚS 213/03 , IV. ÚS 262/03 a další, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní a obvykle v přijatelné lhůtě nezhojitelná. Jinak řečeno, "kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit" (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 , dostupné na http://nalus.usoud.cz). 8. Maje na zřeteli shora uvedené limity přezkumu, Ústavní soud porušení ústavních práv a svobod stěžovatele neshledal. Námitky stěžovatele většinově směřují proti postupu orgánů činných v trestním řízení, kterým stěžovatel vytýká několik pochybení zejména z pozic podústavního práva. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout, že postup orgánů činných v trestním řízení v rámci přípravného řízení a aplikace jiných než ústavních předpisů při řešení konkrétních případů jsou primárně jejich záležitostmi. Ústavní soud v jejich jednání, které stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti, neshledává taková pochybení, která by dosahovala intenzity potřebné k jeho zásahu do tak rané fáze trestního řízení. 9. Je třeba upozornit na to, že Ústavní soud není a nemůže být dalším dohledovým orgánem nad dodržováním zákonnosti trestního řízení. Tento úkol zastávají ty orgány, jež jsou k tomu zmocněny trestním řádem a zákonem o státním zastupitelství. Úloha Ústavního soudu je v této fázi řízení omezena pouze na takové excesy, jež jsou svou povahou způsobilé citelně zasáhnout do základních práv obviněného. 10. Ústavní soud musí vycházet ze zásady subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Proto se řídí požadavkem minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, zejména jestliže dosud nebylo meritorně rozhodnuto a příslušné řízení stále probíhá. Ústavní soud má pravomoc především k přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž (případnou) protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky, které vycházejí z příslušných procesních norem. Ústavní soud ostatně vycházel i ze skutečnosti, že pokud má stěžovatel za to, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva, bude mít i v dalším průběhu trestního řízení ještě dostatek možností ke zjednání nápravy tvrzených pochybení. 11. Ze shora vyložených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. K návrhu stěžovatele na přednostní projednání věci Ústavní soud uvádí, že k tomuto postupu neshledal důvod, a to s ohledem na projednávanou problematiku. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2017 Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu