III.ÚS 3478/17 — III.ÚS 3478/17 — Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017 č. j. 30 Cdo 3734/2017-61, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Mgr. Zdeňka Pauluse, U Soudu 276, Hradec Králové, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Dne 8. 11. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost proti v záhlaví označenému usnesení Nejvyššího soudu. Tímto usnesením bylo zastaveno řízení o dovolání stěžovatele, neboť tento nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by sám měl právnické vzdělání a sám v dovolání požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů. 2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány, takže nelze přistoupit k posouzení vlastního obsahu ústavní stížnosti. 3. Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15 , II. ÚS 292/16 , II. ÚS 293/16 , I. ÚS 879/16 , II. ÚS 1616/16 , I. ÚS 1778/16 , II. ÚS 1779/16 , III. ÚS 1057/17 - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal. 4. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud dospěl k závěru, že v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. 5. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16 , II. ÚS 2506/16 , II. ÚS 2997/16 , II. ÚS 3787/16 , III. ÚS 3875/16 , II. ÚS 114/17 , II. ÚS 302/17 , IV. ÚS 303/17 , III. ÚS 304/17 , I. ÚS 712/17 , III. ÚS 1057/17 , III. ÚS 1359/17 , III. ÚS 1933/17 , ÚS 2425/17, III. ÚS 2969/17 , jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. listopadu 2017 Jan Filip v. r. soudce zpravodaj