III.ÚS 2772/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., t. č. Vazební věznice P. O. BOX 5, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem sídlem Národní 58/32, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2017 sp. zn. 8 To 297/2017 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28. června 2017 č. j. 44 Nt 803/2017-4, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 4 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 7 (dále též "obvodní soud") usnesením ze dne 28. 6. 2017 č. j. 44 Nt 803/2017-4 rozhodl, že podle § 72 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel jako obviněný ponechává i nadále ve vazbě pro vazební důvody uvedené v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě stížnost.

3. Usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 25. 7. 2017 sp. zn. 8 To 297/2017 byla stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta. Městský soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je věcně správné a zákonné.

II. Argumentace stěžovatele

4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obvodní soud není příslušným ve věci, jelikož trestný čin v tomto obvodě nebyl ani spáchán, ani není přítomna jiná přímá souvislost s projednávanou věcí. Stěžovatel dále namítá, že nebyl vyrozuměn o tom, že se bude rozhodovat o jeho vazbě, a rovněž nebyl poučen o možnosti žádat o konání vazebního zasedání dle § 73d odst. 3 trestního řádu, čímž bylo porušeno jeho právo být přítomen při vazebním zasedání dle § 73f odst. 2 trestního řádu a právo být slyšen. Dle názoru stěžovatele nebyly splněny podmínky dle § 73d odst. 3 trestního řadu proto, aby nebylo konáno vazební zasedání. Stěžovatel byl připraven uvést nové argumenty a skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, avšak postupem soudů obou stupňů mu toto právo bylo upřeno. Stěžovatel dále poukazuje na to, že § 73d odst. 3 trestního řádu zakládá právo obviněného domáhat se konání vazebního zasedání a je povinností soudu rozhodujícího o dalším trvání vazby, umožnit obviněnému, aby mohl toto právo využít. Jestliže však příslušný soud obviněného, který je ve vazbě, vůbec neinformuje o tom, že bude rozhodováno o dalším trvání jeho vazby, popřípadě dokdy se tak stane, a neposkytne mu lhůtu k vyslovení požadavku na konání vazebního zasedání, pak mu ve skutečnosti znemožní uplatnit právo žádat o konání vazebního zasedání a tohoto vazebního zasedání se zúčastnit. Stěžovatel dále namítá, že obvodní soud jej nepoučil o možnosti uvádět u nadřízeného soudu nové skutečnosti a důkazy. Stěžovatel rovněž namítá, že soud jeho ponechání ve vazbě odůvodnil nashromážděním rozsáhlého spisového materiálu, aniž by však bylo zřejmé, o jaký materiál konkrétně jde, což činí závěr soudu nepřezkoumatelným. Toto pochybení přitom městský soud nenapravil.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Namítal-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že o návrhu státního zástupce na ponechání stěžovatele ve vazbě rozhodl místně nepříslušný soud, poukazuje Ústavní soud na odůvodnění usnesení městského soudu, ve kterém tento soud přesvědčivě vysvětlil, že o vazbě rozhodl zákonný soudce. Městský soud uvedl, že z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel podával daňová přiznání mimo jiné též u Finančního úřadu sídlícího v Praze 7. Pro posouzení místní příslušnosti soudu rozhodujícího v přípravném řízení k návrhu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství"), který danou věc dozoruje, není podstatné, který z finančních úřadů, u kterých obviněný podával daňová přiznání, byl v pořadí první, či který z nich podal trestní oznámení, jak je ve stížnosti nedůvodně namítáno. Trestná činnost obviněného měla být spáchána ve více obvodech Prahy, věc dozoruje příslušný státní zástupce městského státního zastupitelství, a podal-li návrh na vzetí stěžovatele do vazby u obvodního soudu, učinil tak v souladu se zákonem. Za situace, kdy obvodní soud rozhodl usnesením ze dne 26. 11. 2016 sp. zn. 44 Nt 21/2016 o vzetí obviněného do vazby, stal se podle § 26 odst. 2 trestního řádu příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení.

9. Obvodní soud v předmětné věci rovněž nepochybil, když o návrhu státního zástupce rozhodl bez konání vazebního zasedání. Tento postup je v souladu s § 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu [vazební zasedání není třeba konat, i když o jeho konání obviněný výslovně požádal, jestliže obviněný byl slyšen k vazbě v posledních šesti týdnech, neuvedl žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě nebo jím uváděné okolnosti zjevně nemohou vést ke změně rozhodnutí o vazbě]. Dle odůvodnění usnesení obvodního soudu stěžovatel byl k důvodům vazby naposledy vyslechnut ve vazebním zasedání, konaném u obvodního soudu dne 8. 6. 2017, tedy 11 dní před podáním návrhu státním zástupcem, a to v rámci rozhodnutí soudu o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby. Stěžovatel tedy byl k vazbě slyšen v posledních šesti týdnech, v návrhu státního zástupce nebyly uvedeny žádné nové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o vazbě, podmínky § 73d odst. 3 písm. b) trestního řádu byly proto splněny. Městský soud uzavřel, že pro jiný postup soudu, tj. konání vazebního zasedání, by nebyl dán důvod ani v případě, že by stěžovatel o konání vazebního zasedání požádal, přičemž ani ze stížnosti obviněného nevyplývají jakékoli nové okolnosti, které by mohly vést ke změně rozhodnutí o vazbě. Tímto posledním rozhodnutím, uvedl městský soud, kterým byla přezkoumána důvodnost vazby obviněného, bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 6. 2017 sp. zn. 44 Nt 603/2017, kterým rozhodla soudkyně tak, že žádost obviněného o propuštění z vazby zamítla, nepřijala záruku za další chování obviněného, kterou nabídl jeho bratr, nepřijala písemný slib obviněného a shledala, že účelu vazby nelze dosáhnout dohledem probačního úředníka. Stížnost obviněného proti uvedenému usnesení byla zamítnuta jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu usnesením městského soudu ze dne 4. 7. 2017 sp. zn. 8 To 264/2017. V popsaném postupu obecných soudů Ústavní soud neshledal reálný zásah do stěžovatelových základních práv a svobod takové intenzity, že by jej bylo možno hodnotit z hlediska důvodnosti, a nikoliv opodstatněnosti.

10. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému stavu. Argumentaci soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Obecné soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.

11. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. listopadu 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu