Pl.ÚS 30/17 · Ústavní soud České republiky

Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Čapský a Jeschkeová proti ČR a Heldenburgovi proti ČR

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci nezletilého Mojmíra Václava Koláře, zastoupeného otcem Ing. Pavlem Kolářem a matkou Mgr. Yvettou Radimeckou, a Pavla Koláře, právně zastoupených JUDr. Leošem Brantálem, LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Hasičská 551/52, o návrhu na povolení obnovy řízení vedeného před Ústavním soudem pod spisovou značkou IV. ÚS 1118/16, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé se domáhají podle ustanovení § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení ve věci, v níž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 7. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 1118/16

, jejich stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Navrhovatelé se v původním řízení domáhali zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2016, č. j. 26 Cdo 2862/2015-947, a rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015, č. j. 64 Co 184/2014-521, a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 2. 2014, č. j. 28 C 22/2008-639. Předmětem původního řízení byla ústavnost rozhodování soudů ve věci náhrady za nucené omezení vlastnického práva státní regulací nájemného.

Navrhovatelé svůj návrh opírají o rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 2. 2017, č. 25784/09 a č. 36002/09 (Čapský a Jeschkeová proti České republice) a č. 65546/09 (Heldenburgovi proti České republice); tvrdí, že i navrhovatelé byli nepřípustně a protiústavně omezeni v užívání svého majetku. Navrhovatelé dovozují, že návrh na obnovu řízení podle § 119 zákona o Ústavním soudu je přípustný, usnesení ze dne 21. 7. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 1118/16

, je podle nich v rozporu s citovanými rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva, a proto navrhují, aby Ústavní soud obnovu řízení povolil a poté zrušil i své usnesení ze dne 21. 7. 2016,

sp. zn. IV. ÚS 1118/16

.

Podle čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, nelze-li je provést jinak. Procesní postup Ústavního soudu je upraven v ustanoveních § 117 až 119b zákona o Ústavním soudu, v nichž je v souladu s čl. 88 odst. 1 Ústavy České republiky stanoveno, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na obnovu řízení. Podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu platí, že rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, ve které mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí podat návrh na obnovu řízení. Zákon o Ústavním soudu upravuje v § 119 odst. 2, kdo je oprávněn návrh na povolení obnovy řízení podat; oprávnění přitom přiznává kumulativně tomu, kdo byl ve věci uvedené v odstavci 1 účastníkem řízení před Ústavním soudem, a v jehož prospěch mezinárodní soud rozhodl.

V posuzované věci byli oba navrhovatelé účastníky řízení ve věci vedené před Ústavním soudem pod

sp. zn. IV. ÚS 1118/16

, a to již v době, kdy zákon o Ústavním soudu umožňoval i v jejich věci obnovu řízení. Podáním stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva se mohli stěžovatelé domáhat vyslovení porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a pro případ, že by rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva vyznělo v jejich prospěch, otevřít si cestu k novému projednání jejich ústavní stížnosti v řízení o obnově řízení.

Navrhovatelé však nebyli účastníky řízení ve věcech, na které odkazují. Proti tvrzenému zásahu do svých základních práv a svobod ze strany Ústavního soudu se před Evropským soudem pro lidská práva nebránili a nedomohli se pro ně příznivého rozhodnutí. Podmínky pro podání návrhu na povolení obnovy řízení podle § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak nejsou splněny a jiný výklad uvedených ustanovení zákona o Ústavním soudu se nenabízí (viz již např. usnesení ze dne 4. 9. 2007

sp. zn. Pl. ÚS 11/07

). Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva nebylo vydáno i ve prospěch navrhovatelů, neboť o jejich stížnosti Evropský soud pro lidská práva nerozhodoval, jejich věc je uzavřena, a nemůže se proto ani projevit tzv. zásada incidentní retrospektivy judikaturního odklonu (srov. např. nález ze dne 8. prosince 2015

sp. zn. II. ÚS 1955/15

).

Návrh na obnovu řízení nemůže podat ten, kdo tvrdí, že důvody rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva svědčí i v jeho prospěch, přestože nebyl účastníkem řízení, jehož rozhodnutí se dovolává, ani účastníkem předcházejícího řízení před Ústavním soudem, proti kterému rozhodnutí mezinárodního soudu směřuje, jak to vyžaduje § 119 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Protože nyní posuzovaný návrh byl podán osobami k tomu zjevně neoprávněnými, Ústavní soud jej podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu