III.ÚS 2675/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Danuše Korczynské, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2017 č. j. 30 Cdo 39/2017-769 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. července 2014 č. j. 13 Co 308/2014-526, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byla dne 23. srpna 2017 doručena ústavní stížnost stěžovatelky proti rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto usnesení. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost stěžovatelky zákonné náležitosti nesplňuje, zejména není sepsána advokátem a nebyla k ní připojena kvalifikovaná plná moc osvědčující zastoupení pro řízení před Ústavním soudem (§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad návrhu nevyzýval. Stěžovatelka si totiž musí být vědoma zákonem stanovených náležitostí podání včetně povinnosti být zastoupena advokátem, neboť o nich byla v minulosti Ústavním soudem opakovaně poučena (srov. např. usnesení ze dne 5. září 2017

sp. zn. III. ÚS 1870/17

nebo ze dne 17. října 2016

sp. zn. II. ÚS 3091/16

; Ústavní soud eviduje více než sto šedesát rozhodnutí o ústavních stížnostech stěžovatelky). Stejně tak byla stěžovatelka opakovaně poučena o možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru, která může advokáta pro řízení o ústavní stížnosti určit a rozhodnout o tom, že advokát právní službu poskytne bezplatně nebo za sníženou odměnu.

Ústavní soud již ve své ustálené rozhodovací činnosti zdůraznil, že není nezbytně nutnou podmínkou, aby se totožnému stěžovateli dostávalo v každém individuálním řízení poučení o povinném zastoupení advokátem, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Pokud je dán spolehlivý předpoklad, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé stěžovateli zprostředkovat podmínku povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem, jeví se setrvání na požadavku vždy nového, z hlediska obsahu však stejného poučení postupem nehospodárným a neefektivním (srov. obdobně např. usnesení ze dne 12. června 2017

sp. zn. III. ÚS 1691/17

).

V předložené věci navíc stěžovatelka sama uvedla, že se obrátí se žádostí o určení advokáta na Českou advokátní komoru. Ústavní soud však následně zjistil, že svou žádost u České advokátní komory ve stanovené lhůtě nedoplnila o potřebné náležitosti.

Ústavní soud proto s ohledem na vady ústavní stížnosti a ustálené hodnocení nedostatku zastoupení stěžovatele rozhodl soudcem zpravodajem o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj