Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2840/17 ECLI:CZ:US:2017:4.US.2840.17.1 KI-generiert

IV.ÚS 2840/17 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer IV.ÚS 2840/17
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Legislator-Regeste

KI-generiert

IV.ÚS 2840/17 · Ústavní soud České republiky: 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu T. R., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 9. 2017 uvádí, že se domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, UL 26/ 2017-B-76 ze dne 4. 7. 2017 a navazujícího rozhodnutí Vrchního soudu v Praze.

Přestože již byl navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod

sp. zn. IV. ÚS 1520/15

,

IV. ÚS 588/14

,

II. ÚS 70/15

,

II. ÚS 492/15

,

III. ÚS 1521/15

,

IV. ÚS 2098/17

,

IV. ÚS 4084/16

,

II. ÚS 3687/16

a dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. září 2017

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj