IV.ÚS 2676/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl o návrhu Mgr. Danuše Korczyńské, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 40/2017-771 ze dne 14. 6. 2017 a Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 39/15-581 ze dne 19. 2. 2015, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka se podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2017 domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Přestože již byla navrhovatelka opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučována o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatelku dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil např. v řízeních ve věcech vedených pod

sp. zn. I. ÚS 2360/08

,

II. ÚS 3276/07

,

III. ÚS 695/08

,

IV. ÚS 9/11

,

I. ÚS 2250/17

,

III. ÚS 1878/17

,

IV. ÚS 2236/17

a dalších) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2017

Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj