I.ÚS 2229/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti E. R. Z., státního příslušníka Spojených států mexických, zastoupeného Mgr. Martinem Žákem, advokátem se sídlem v Praze, Lazarská 6, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 86/2017 ze dne 30. března 2017 a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp zn. 9 T 95/2016 ze dne 15. prosince 2016, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen pro pokus těžkého zločinu ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví. Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že shledal stěžovatelem vinným přečinem výtržnictví. Tohoto přečinu se stěžovatel měl dopustit stručně řečeno tím, že po slovní rozepři v baru povalil poškozeného na zem, kde ho bil a svíral až do zásahu pracovníků ochranky baru. Poškozený v důsledku útoku stěžovatele utrpěl zranění obličeje, která si vyžádala léčení v době od tří do čtyř týdnů. Za tento přečin soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců.

2. Proti rozhodnutím obvodního a městského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a na presumpci neviny. S ohledem na provedené důkazy měly soudy dojít k jinému skutkovému závěru. Stěžovatel jednal v sebeobraně, jeho ovládací schopnost byla částečně snížena po požití alkoholu. Skutkové nejasnosti musí být brány ve prospěch stěžovatele. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že námitky proti zjištění skutkového děje nejsou uplatnitelné v dovolacím řízení, neboť na ně nepamatuje žádný z dovolacích důvodů. Stěžovatel tak nemá k dispozici žádný procesní prostředek ochrany práv a ústavní stížnost je přípustná.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh o nepřípustný.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, platí, že je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Tento závěr platí i pro případ uplatnění námitek proti skutkovým zjištěním nalézacího či odvolacího soudu. Argumenty, které stěžovatel přednesl ve prospěch závěru o nepřípustnosti dovolání v takových případech, mělo plénum Ústavního soudu k dispozici při přijímání citovaného stanoviska a zohlednilo je (srov. odst. 17-26). I námitky proti protiústavním vadám ve zjištění skutkového stavu tedy, podle judikatury Ústavního soudu, musí být uplatněny v dovolacím řízení (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1677/16

ze dne 30. 5. 2017,

II. ÚS 1233/17

ze dne 16. 5. 2017,

III. ÚS 488/15

ze dne 31. 1. 2017,

III. ÚS 1831/16

ze dne 14. 12. 2016).

6. Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 bylo řádně publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2014 Sb., stěžovateli by tedy mělo být známo. Stěžovatel přesto podal ústavní stížnost přímo proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by dovolání řádně vyčerpal.

7. Z toho důvodu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj