Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2229/17 ECLI:CZ:US:2017:1.US.2229.17.1 KI-generiert

I.ÚS 2229/17 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer I.ÚS 2229/17
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen pro pokus těžkého zločinu ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví. Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že shledal stěžovatelem vinným přečinem výtržnictví. Tohoto přečinu se stěžovatel měl dopustit stručně řečeno tím, že po slovní rozepři v baru povalil poškozeného na zem, kde ho bil a svíral až do zásahu pracovníků ochranky baru. Poškozený v důsledku útoku stěžovatele utrpěl zranění obličeje, která si vyžádala léčení v době od tří do čtyř týdnů. Za tento přečin soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců.

Legislator-Regeste

KI-generiert

I.ÚS 2229/17 · Ústavní soud České republiky: Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, platí, že je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti E. R. Z., státního příslušníka Spojených států mexických, zastoupeného Mgr. Martinem Žákem, advokátem se sídlem v Praze, Lazarská 6, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 8 To 86/2017 ze dne 30. března 2017 a Obvodního soudu pro Prahu 1 sp zn. 9 T 95/2016 ze dne 15. prosince 2016, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel byl Obvodním soudem pro Prahu 1 odsouzen pro pokus těžkého zločinu ublížení na zdraví a pro přečin výtržnictví. Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že shledal stěžovatelem vinným přečinem výtržnictví. Tohoto přečinu se stěžovatel měl dopustit stručně řečeno tím, že po slovní rozepři v baru povalil poškozeného na zem, kde ho bil a svíral až do zásahu pracovníků ochranky baru. Poškozený v důsledku útoku stěžovatele utrpěl zranění obličeje, která si vyžádala léčení v době od tří do čtyř týdnů. Za tento přečin soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který mu podmíněně odložil na zkušební dobu 18 měsíců.

2. Proti rozhodnutím obvodního a městského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a na presumpci neviny. S ohledem na provedené důkazy měly soudy dojít k jinému skutkovému závěru. Stěžovatel jednal v sebeobraně, jeho ovládací schopnost byla částečně snížena po požití alkoholu. Skutkové nejasnosti musí být brány ve prospěch stěžovatele. K přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že námitky proti zjištění skutkového děje nejsou uplatnitelné v dovolacím řízení, neboť na ně nepamatuje žádný z dovolacích důvodů. Stěžovatel tak nemá k dispozici žádný procesní prostředek ochrany práv a ústavní stížnost je přípustná.

3. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná návrh o nepřípustný.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, platí, že je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

5. Ústavní soud již dříve dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.)]. Tento závěr platí i pro případ uplatnění námitek proti skutkovým zjištěním nalézacího či odvolacího soudu. Argumenty, které stěžovatel přednesl ve prospěch závěru o nepřípustnosti dovolání v takových případech, mělo plénum Ústavního soudu k dispozici při přijímání citovaného stanoviska a zohlednilo je (srov. odst. 17-26). I námitky proti protiústavním vadám ve zjištění skutkového stavu tedy, podle judikatury Ústavního soudu, musí být uplatněny v dovolacím řízení (srov. např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1677/16

ze dne 30. 5. 2017,

II. ÚS 1233/17

ze dne 16. 5. 2017,

III. ÚS 488/15

ze dne 31. 1. 2017,

III. ÚS 1831/16

ze dne 14. 12. 2016).

6. Stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 bylo řádně publikováno ve Sbírce zákonů pod č. 40/2014 Sb., stěžovateli by tedy mělo být známo. Stěžovatel přesto podal ústavní stížnost přímo proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by dovolání řádně vyčerpal.

7. Z toho důvodu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj