I.ÚS 2153/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Milana Vinklera, Vazební věznice P. O. BOX 28, Ostrava 1, právně zastoupeným Mgr. Bc. Kateřinou Mikuláškovou, advokátkou se sídlem 28. října 2663/150, Ostrava - Moravská Ostrava, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím ve sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017 sp. zn. 0 Nt 18018/2017 a návrhu na přikázání Okresnímu soudu v Ostravě rozhodnout o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu ze dne 18. 5. 2017, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 11. 7. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatel brojil proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím ve sdělení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2017 sp. zn. 0 Nt 18018/2017 a návrhu na přikázání Okresnímu soudu v Ostravě rozhodnout o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu ze dne 18. 5. 2017.

Dne 6. 12. 2016 byl stěžovatel usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 16172/2016 - 99 vzat do vazby. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Ostravě zamítl svým usnesením ze dne 14. 2. 2017 č. j. 1 To 3/2017-187. Dne 7. 4. 2017 podal stěžovatel žádost o propuštění z vazby na svobodu. Dne 26. 4. 2017 byla tato žádost usnesením Okresního soudu v Ostravě č. j. 0 Nt 19018/2017 - 94 zamítnuta. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost.

Ještě předtím, než stížnostní soud o podaném opravném prostředku rozhodl, podal dne 18. 5. 2017 stěžovatel žádost o propuštění z vazby na svobodu, v níž dle svého tvrzení uvedl v příloze nové důvody pro propuštění z vazby. Dne 2. 6. 2017 sdělil soud dopisem stěžovateli, že se nebude zabývat jeho novou žádostí o propuštění, neboť v ní neuvedl nové důvody pro propuštění z vazby a usnesení ze dne 26. 4. 2017 č. j. 0 Nt 19018/2017 - 94 dosud nenabylo právní moci.

Postup soudu považuje stěžovatel za rozporný s § 71a a § 119 odst. 1 tr. ř., jakož i s čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Okresní soud podle stěžovatele zcela ignoroval nové důvody, jež stěžovatel uvedl v příloze žádosti o propuštění z vazby na svobodu, a které dokazují porušení principu rovnosti zbraní uvalením extrémně nepřiměřeného a nerealistického důkazního břemene, nebo se týkají osobních poměrů a zdravotního stavu stěžovatele.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Při projednávání předmětné ústavní stížnosti se Ústavní soud nejprve zabýval právní povahou napadeného právního úkonu, přičemž dospěl k závěru, že jím nejsou upravována práva a povinnosti stěžovatele a že se jedná o tzv. jiný zásah veřejné moci.

Z ustanovení § 71a tr. ř. se podává, že "Obviněný má právo kdykoli po právní moci rozhodnutí o vzetí do vazby žádat o propuštění z vazby. Za žádost o propuštění z vazby se považuje i návrh obviněného na přijetí některého z opatření nahrazujících vazbu. O takové žádosti musí být rozhodnuto bez zbytečného odkladu. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní jiné důvody, opakovat až po uplynutí 30 dnů od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby."

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel si mohl další žádost o propuštění podat teprve po uplynutí třicetidenní lhůty od právní moci posledního rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o propuštění z vazby, nebo kterým bylo rozhodnuto o dalším trvání vazby nebo o změně důvodů vazby. Pokud stěžovatel podal tuto žádost před uplynutím zmíněné třicetidenní lhůty, mohl tak učinit pouze a jedině v případě, že by přednesl nové skutečnosti, mající vliv na trvání vazby. Tyto nové důvody měly být podle tvrzení stěžovatele sděleny soudu v příloze žádosti o propuštění z vazby. Z napadeného sdělení však nevyplývá, že by se okresní soud přílohou žádosti zabýval a že by alespoň výčtově uvedl, o jaké nové skutečnosti stěžovatel svoji žádost opírá. Případně zda byla příloha vůbec připojena. I za situace, že by obviněný své důvody pro propuštění z vazby pouze opakoval, je třeba se s tímto vypořádat. I když se soud, s poukazem na komentář k trestnímu řádu, vypořádal s návrhem stěžovatele pouhým sdělením, neznamená to, že by jeho postup mohl vycházet z libovůle. Takový postup je třeba okresnímu soudu vytknout.

Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že ne každé porušení zákona představuje bez dalšího též zásah do základních práv a svobod. Předně není vůbec zřejmé, zda žádost o propuštění z vazby přílohu s jakýmikoli důvody obsahovala. Je značně netradiční nepojmout důvody žádosti do žádosti samotné a odkazovat na přílohu. Pochybnosti o existenci přílohy vyvolává i fakt, že ačkoli stěžovatel připojil k ústavní stížnosti svou žádost o propuštění z vazby, učinil tak bez tvrzené přílohy. Za této situace nepovažuje Ústavní soud pochybení okresního soudu za natolik závažné, že by mohlo zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu