III.ÚS 2128/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti Zdeňka Bakaly, zastoupeného Janem Kalvodou, advokátem, sídlem Bělohorská 238/85, Praha 6 - Břevnov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. dubna 2017 č. j. 8 Cmo 77/2017-178, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti se stěžovateli nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. července 2017, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy České republiky. Současně navrhl, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odložil vykonatelnost napadeného usnesení a podle § 267 Smlouvy o fungování Evropské unie předložil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku. Závěrem požádal o přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.

2. Před Krajským soudem v Ostravě je pod sp. zn. 15 Cm 225/2016 vedeno řízení o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaných, z nichž jedním je stěžovatel, společně a nerozdílně zaplacení v žalobě blíže specifikované částky z několika různých právních titulů. Stěžovatel uplatnil námitku nedostatku pravomoci a příslušnosti soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci, jež byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. února 2017 č. j. 15 Cm 225/2016-113. Toto rozhodnutí bylo k odvolání stěžovatele potvrzeno usnesením ze dne 25. dubna 2017 č. j. 8 Cmo 77/2017-188.

3. Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Splnění těchto podmínek lze pak připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [srov. např. nález ze dne 12. ledna 2005

sp. zn. III. ÚS 441/04

(N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.), bod 2].

5. V dané věci mohl stěžovatel podat proti napadenému usnesení dovolání, jehož přípustnost může být založena podle § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatel tento mimořádný opravný prostředek také využil, přičemž řízení o něm nebylo doposud skončeno. Za této situace tak nejsou splněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu [srov. usnesení ze dne 28. března 2013

sp. zn. III. ÚS 772/13

(U 5/68 SbNU 541)].

6. Přípustnost ústavní stížnosti není založena ani podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Nelze dovozovat, že by ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, a v tomto ohledu neuplatňuje žádnou relevantní argumentaci ani stěžovatel.

7. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti jako nepřípustné (výrok I). Návrhy na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení a na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie se Ústavní soud dále nezabýval, neboť se staly v důsledku rozhodnutí o ústavní stížnosti bezpředmětnými. S ohledem na výsledek řízení nebyla stěžovateli přiznána náhrada nákladů řízení podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu (výrok II).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. srpna 2017

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj