IV.ÚS 1633/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Hyldebranta, zastoupeného Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Štěpánská 643/39, proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2016, č. j. 51 Co 349/2013-194, a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2013, č. j. 4 C 36/2013-33, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 3 uložil rozsudkem ze dne 29. 3. 2013, č. j. 4 C 36/2013-33, stěžovateli povinnost zaplatit 1 650 Kč s příslušenstvím, co do zbytku 98 800 Kč žalobu zamítl s odůvodněním, že vedlejší účastnice, Správa služeb hlavního města Prahy, odtáhla dne 23. 9. 2011 vozidlo stěžovatele a umístila je na střežené parkoviště, za což jí náležela náhrada. Následující den se stěžovatel dostavil na parkoviště, kde poprvé odmítl uhradit náklady za odtah a parkovné; vozidlo mu proto nebylo vydáno. Nalézací soud nakonec s ohledem na § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přiznal vedlejšímu účastníkovi náklady odtahu (1 300 Kč) a parkovné (350 Kč).

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 15. 12. 2016, č. j. 51 Co 349/2013-194, s odůvodněním, že neshledal žádné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí.

Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda obecné soudy nevykročily z ústavního rámce jejich činnosti - takové pochybení v daném případě neshledal. Zejména zohlednil, že předmětem řízení byla z hlediska dovolacího řízení bagatelní částka ve výši 1 600 Kč a proti rozsudku odvolacího soudu tak podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíš je zjevně neopodstatněná ústavní stížnost (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn. IV. ÚS 566/15

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn. III. ÚS 3725/13

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Obecné soudy své rozhodnutí důkladně odůvodnily, řádně, srozumitelně a logicky předestřely úvahy, které je vedly k závěru, že stěžovateli vznikla povinnost zaplatit náklady odtahu vozidla a parkovné.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. června 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu