I.ÚS 1067/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Jiřího Čadka, zastoupeného JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Národní 43, 110 00 Praha 1, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 1 ZT 283/2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 7. 4. 2017 se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces ústavně zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí.

Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že jím státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 zamítla jako nedůvodnou stížnost poškozeného stěžovatele podanou do usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha IV, SKPV - 4. odd. OOK č. j. KRPA-104175-40/TČ-2016-001474 ze dne 7. 11. 2016, kterým policejní orgán rozhodl o odložení věci podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, jehož se měl dopustit podezřelý Vladimír Novák, a to z důvodu, že v dané věci nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že na základě jeho trestního oznámení zahájil policejní orgán trestní stíhání Vladimíra Nováka pro podezření ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, kterého se měl dopustit dne 2. 4. 2015 a dne 15. 7. 2015 jednáním blíže popsaným v příslušném usnesení. Ke stížnosti obviněného Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 zrušilo usnesení policejního orgánu a uložilo mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Policejní orgán shora označeným usnesením trestní věc odložil, stížnost proti tomuto rozhodnutí Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 zamítlo ústavní stížností napadeným usnesením. Stěžovatel je přesvědčen, že orgány činné v trestním řízení postupovaly při hodnocení důkazu svévolně, v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů a svůj postup ústící v napadené rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnily. V důsledku jejich nekompetentního a neefektivního jednání nebyly schopny zajistit řádné a adekvátní trestní vyšetřování vedoucí k potrestání odpovědné osoby. Stěžovatel dodal, že byl v důsledku nepravdivé výpovědi Vladimíra Nováka trestně stíhán po celý rok 2015, čímž mu vznikla újma majetková i nemajetková. Při odložení věci však nemá žádné prostředky, jak se náhrady vzniklé újmy domoci.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost obsahuje všechny zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky její přípustnosti. Je tomu tak proto, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), v opačném případě je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná.

Za procesní prostředek k ochraně práva považuje zákon jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení § 75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena. Pojem "vyčerpání" však znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí o něm (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 554; shodně rovněž např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 209/01

ze dne 19. 7. 2002, usnesení

sp. zn. IV. ÚS 826/08

ze dne 29. 4. 2008, usnesení

sp. zn. II. ÚS 326/16

ze dne 3. 2. 2016 a další dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz).

Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti směřující proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. 1 ZT 283/2016, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. řádu je relevantní ustanovení § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Citované ustanovení zakotvuje dohled nejblíže vyššího státního zastupitelství nad postupem nižšího státního zastupitelství při vyřizování věci v jeho příslušnosti; v posuzované věci dohled Městského státního zastupitelství v Praze nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4. Ústavní soud v nálezu

sp. zn. I. ÚS 1565/14

ze dne 2. 3. 2015 (N 51/76 SbNU 691) vyložil, že považuje žádost o výkon dohledu za obecně účinný opravný prostředek pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a že do budoucna bude stížnosti, u nichž stěžovatelé nevyužili žádost o dohled k nejbližšímu vyššímu státnímu zastupitelství, odmítat pro nevyčerpání všech procesních prostředků nápravy.

Stěžovatel k dotazu Ústavního soudu sdělil, že podal žádost o výkon dohledu nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4, o výsledku však nebyl dosud informován. Městské státní zastupitelství v Praze k dotazu Ústavního soudu sdělilo, že podnět k výkonu dohledu v předmětné věci mu byl doručen dne 10. 5. 2017 (přípisem ze dne 5. 5. 2017) a nebyl dosud vyřízen. Městské státní zastupitelství v Praze nemůže v současné době určit, zda věc vyřídí v zákonné lhůtě dvou měsíců stanovené v § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství či zda nedojde k překročení lhůty, neboť pro vyřízení podnětu je třeba vyžádat a přezkoumat kromě spisového materiálu v této trestní věci i spisový materiál v trestní věci vedené proti Jiřímu Čadkovi.

Ústavní soud má v posuzované věci za zřejmé, že stěžovatel nesplnil jednu z podmínek přípustnosti ústavní stížnosti, neboť před podáním ústavní stížnosti nepožádal Městské státní zastupitelství v Praze o výkon dohledu nad postupem Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 1 ZT 283/2016 a nevyčkal jeho výsledku. Pokud tak učinil dodatečně, lze konstatovat, že za takové situace je posuzovaná ústavní stížnost předčasná, a tudíž nepřípustná.

Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2017

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka