IV.ÚS 951/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Vladimíra Nerada, zastoupeného JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Francouzská 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. 3 As 87/2016-33, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 A 29/2013-53, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 A 29/2013-53, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezídia ze dne 15. 1. 2013, č. j. PPR- 19965-3/ČJ-2012-990450US, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál ze dne 4. 7. 2012, č. j. KRPS-134197-41/ČJ-2011-0101IZ, o neudělení výjimky stěžovateli k nabytí vlastnictví a držení zbraně ke sběratelským účelům ve smyslu § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zbraních"). Stěžovatel usiloval o udělení výjimky ohledně samopalu sovětské výroby, vzor PPŠ 41 Špagin, ráže 7,62 x 25. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 2. 2017, č. j. 3 As 87/2016-33, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 28. 3. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že napadená rozhodnutí vykazují prvky svévole, neboť nebyla řádně odůvodněna; obecné soudy zejména dostatečně nevypořádaly jeho námitky.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti - žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy odůvodnily svá rozhodnutí ústavně konformním způsobem a dostatečně reagovaly na námitky uplatněné stěžovatelem. Vyšly z toho, že při udělování výjimek je třeba postupovat zdrženlivě, tak aby nedocházelo k nekontrolovanému a neodůvodněnému šíření zbraní mezi veřejností, a to zvláště v případě zbraní kategorie A jako v projednávané věci, tedy zbraní vykazujících nejvyšší stupeň nebezpečí.

Soudy dospěly k závěru, že správní orgány při rozhodování o udělení výjimky k nabytí a držení zbraně stěžovatelem nevykročily ze zákonných mezí správního uvážení. Hlavním důvodem negativního rozhodnutí bylo, že stěžovatel dostatečně nevymezil sběratelskou činnost, ke které měl předmětný samopal sloužit - pouze obecně a neurčitě ji označil jako "sbírku zbraní používaných za II. světové války přímými účastníky válečného konfliktu". Tuto vadu neodstranil a předmět své sběratelské činnosti blíže nespecifikoval ani přesto, že k tomu měl v průběhu správního řízení opakovaně příležitost. Správní orgány nepochybily ani při hodnocení zabezpečení s ohledem na množství stěžovatelem držených zbraní; zákon neporušily ani tím, že podpůrně vycházely z trendu narůstající trestné činnosti páchané zbraněmi a potenciálního ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti spojeného s jejich držením.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu