IV.ÚS 1086/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Zdeňka Kalandry, zastoupeného Mgr. Alexanderem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Ve Vinicích 553, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2017, č. j. 7 Afs 248/2016-29, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2016, č. j. 29 Af 56/2014-57, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2016, č. j. 29 Af 56/2014-57, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 4. 6. 2014, č. j. 14101/14-5000-14102-703207, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzen dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Zlínský kraj, územního pracoviště v Otrokovicích, ze dne 18. 6. 2013, č. j. 942298/13/3306-05701-704609. Dodatečným platebním výměrem byla stěžovateli za zdaňovací období roku 2009 doměřena daň z příjmů fyzických osob ve výši 18 900 Kč, uloženo penále 3 780 Kč a doměřen daňový bonus ve výši 21 360 Kč. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 2. 2017, č. j. 7 Afs 248/2016-29, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 10. 4. 2017 a navrhuje jejich zrušení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; obecné soudy, potažmo správní orgány pochybily při hodnocení důkazů a vypořádání jeho námitek a odvolacím správním orgánem navíc nebyla věc řádně projednána.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti - žádné pochybení tohoto druhu však v projednávané věci neshledal.

Obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily ústavně konformním způsobem a dostatečně reagovaly na tvrzení stěžovatele uplatněná v průběhu řízení; důsledně se věnovaly prověření zákonnosti postupu správních orgánů, zejména provedenému dokazování a z něj vyvozených právních závěrů. Soudy se ztotožnily se skutkovým půdorysem věci, jak byl správními orgány zjištěn, totiž že v daném případě byly stěžovateli vystaveny fingované faktury v souhrnné částce 307 595 Kč za účelem navýšení daňově uznatelných nákladů a snížení základu daně. Tato činnost byla zřejmě organizována stěžovatelovým otcem (kterému byl uložen zákaz podnikání) a sloužila k zakrytí skutečnosti, že stěžovatel působící v oboru lisování plastů své zboží nevyráběl z materiálu deklarovaného prostřednictvím fingovaných faktur, nýbrž z odpadní suroviny vznikající při výrobě van, kterou obdržel bezúplatně od třetí osoby.

Správní soudy se řádně vypořádaly rovněž s argumentací stěžovatele týkající se procesního postupu odvolacího správního orgánu. Neztotožnily se s námitkou, že měl být předem obeznámen s hodnotícími úvahami odvolacího správního orgánu, jinými slovy nebylo nutné, aby odvolací správní orgán se stěžovatelem předem projednal, jak hodlá hodnotit důkazy, které byly v řízení provedeny.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu