I.ÚS 1299/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Radovana Vašíčka, zastoupeného JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou se sídlem Palackého 195, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. března 2016 č. j. 16 C 312/2009-463, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. ledna 2017 č. j. 12 Co 303/2016-522 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 č. j. 22 Cdo 4435/2014-354, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.

4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě je ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná

5. Z poučení o opravných prostředcích uvedeném v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci je zřejmé, že proti němu lze podat dovolání, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o. s. ř.).

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že si je vědom skutečnosti, že proti rozsudku odvolacího soudu je přípustný mimořádný opravný prostředek, a to dovolání. Má však za to, že dalším bezúčelným a finančně i časově náročným uplatněním mimořádného opravného prostředku by se dostal do dalšího kruhu českého soudnictví, který by stále nevedl k meritornímu rozhodnutí ve věci. Proto stěžovatel v ústavní stížnosti napadá jako rozhodnutí o posledním procesním prostředku rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. ledna 2017 č. j. 12 Co 303/2016-522. Za situace, kdy stěžovatel byl odvolacím soudem řádně poučen, že rozsudek odvolacího soudu je možno napadnout dovoláním a tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpal, považuje Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně a soudu odvolacího, za nepřípustnou.

7. Ústavní soud je v rámci řízení o ústavní stížnosti mimo jiné oprávněn rozhodovat zásadně jen o rozhodnutích pravomocných, a to i ve smyslu "konečných". Jako nepřípustné proto opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena, nýbrž vrácena soudu či jinému státnímu orgánu k dalšímu řízení [srov. např. usnesení ze dne 30. března 2006

sp. zn. IV. ÚS 125/06

(U 4/40 SbNU 781), ze dne 22. července 2008

sp. zn. III. ÚS 1692/08

, ze dne 7. listopadu 2012

sp. zn. I. ÚS 4033/12

a další].

8. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti napadá i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2015 č. j. 22 Cdo 4435/2014-354, kterým dovolací soud zrušil rozsudky Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. května 2014 č. j. 12 Co 408/2012-286 a Okresního soudu v Přerově ze dne 19. března 2012 č. j. 16 C 312/2009-204, a věc vrátil Okresnímu soudu v Přerově k dalšímu řízení, jedná se rozhodnutí, kterým se věc nekončí, a ústavní stížnost je ve vztahu k napadenému rozsudku Nejvyššího soudu rovněž nepřípustná.

9. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo a v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu citované ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, jako výjimku z obecného principu, je třeba vykládat restriktivně. Předmětnou ústavní stížností jsou napadena jednak rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, proti nimž bylo možno podat dovolání a dále rozhodnutí dovolacího soudu, kterým byla rozhodnutí napadená dovoláním zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ústavní soud přitom nemá za to, že stížnost stěžovatele svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy, když v předmětném soudním řízení se jednalo o vypořádání společného jmění manželů.

10. Ani další námitku stěžovatele, konkrétně že v průběhu řízení nebyla jeho věc projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů, nelze posoudit jako oprávněnou. Pokud jde o základní právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny), resp. v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), je procesním prostředkem k jeho ochraně stížnost na průtahy v řízení podle § 164 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, a posléze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a citovaného zákona [srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2005

sp. zn. Pl. ÚS 60/04

(N 96/37 SbNU 297; 264/2005 Sb.), usnesení ze dne 10. října 2005

sp. zn. IV. ÚS 638/05

, usnesení ze dne 23. února 2016

sp. zn. IV. ÚS 95/16

].V této souvislosti Ústavní soud připomíná svoji konstantní judikaturu, podle které průtahy v řízení před obecnými soudy (byť by i existovaly a byly nedůvodné) samy o sobě nemohou vést ke kasaci ústavní stížností napadených rozhodnutí. Ústavní soud proto odmítá argument stěžovatele, že by samotné průtahy v řízení, pokud by k nim v dané věci došlo, zakládaly důvod pro zrušení napadených rozhodnutí.

11. Z uvedených důvodů byla podaná ústavní stížnost shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a Ústavní soud ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2017

David Uhlíř v.r.

soudce zpravodaj