II.ÚS 1110/17 · Ústavní soud České republiky
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertDne 12. 4. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označenému soudnímu rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
Legislator-Regeste
KI-generiertII.ÚS 1110/17 · Ústavní soud České republiky: I když stěžovatelka v ústavní stížnosti konstruuje své vlastní pojetí přípustnosti ústavní stížnosti v dané věci, nic to nemůže změnit na skutečnosti, že řízení ve věci samé nadále pokračuje, a proto není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelce právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Volltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Galerie hlavního města Prahy se sídlem Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1, právně zastoupené JUDr. Jakubem Morávkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem U Nikolajky 5, Praha 5, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 č. j. 21 Cdo 2932/2016-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 12. 4. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost směřující proti v záhlaví označenému soudnímu rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost směřuje proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, proti němuž není ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 241/97
,
II. ÚS 2492/12
,
I. ÚS 535/17
aj., dostupná, jako další obdobná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz).
2. I když stěžovatelka v ústavní stížnosti konstruuje své vlastní pojetí přípustnosti ústavní stížnosti v dané věci, nic to nemůže změnit na skutečnosti, že řízení ve věci samé nadále pokračuje, a proto není splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovatelce právní řád k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
3. Námitky, svou povahou převážně skutkové, může stěžovatelka opětovně uplatnit v dalším řízení před obecnými soudy. Pokud jde o stěžovatelkou namítané porušení práva na spravedlivý proces v řízení před dovolacím soudem, zde Ústavní soud žádné takové porušení neshledal. Rozsudek dovolacího soudu je řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodněn a nelze ani konstatovat, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na zákonného soudce, kterého se v ústavní stížnosti také dovolává. Z napadeného rozsudku žádné pochybnosti v tomto směru nevyvstávají.
4. Na základě výše uvedeného proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2017
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj