IV.ÚS 773/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, č. j. 3 Tdo 1208/2016-58, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2016, č. j. 6 To 35/2016-2106, a Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 11. 2015, č. j. 66 T 63/2015-2035, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 a 3 písm. b) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu tří let a byl mu uložen i trest propadnutí věcí. K odvolání stěžovatele i státního zástupce Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem zrušil výrok o vině i trestu a nově shledal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákoníku, odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou roků, a dále k trestu propadnutí věcí. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel namítá především porušení práva na spravedlivý proces, v zásadě tím, že mu byl uložen trest propadnutí věcí (§ 70 odst. 1 a 2 písm. a/ trestního zákoníku). Má za to, že popis věcí musí vyloučit jejich zaměnitelnost; soud pak musí dovodit, zda věci byly použity ke spáchání trestného činu nebo byly odměnou za něj. Podle stěžovatele však tyto požadavky napadená rozhodnutí nesplňují a soudy své výroky o propadnutí věcí dostatečně neodůvodnily. Podle stěžovatele není jasný popis předmětných věcí, v průběhu doby se měnil, pročež existuje možnost záměny jedné věci za jinou - popis neumožnuje ověřit správnost rozhodnutí. Většina zajištěných věcí neměla souvislost s trestnou činností a jejich držení nebylo v rozporu s právním předpisem. Stěžovatel již v průběhu řízení namítal, že některé věci nejsou jeho, a proto není možné rozhodnout o jejich propadnutí ve vztahu k němu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, není oprávněn do jejich rozhodování zasahovat, mimo případy, kdy soudy na úkor stěžovatele vybočí z mezí ústavně zaručených základních práv. Ne každý postup obecného soudu, který by byl podle jednoduchého práva vadný, však současně zasahuje do ústavně zaručených práv.

Stěžovatel opakovaně namítá nesprávné označení i kvantifikaci propadnutých věcí, tím i jejich zaměnitelnost, a proto rozporuje zákonné důvody pro udělení trestu. Trest propadnutí věci je trestem majetkovým, jeho účelem je postihnout pachatele odebráním věcí zajištěných zpravidla již v průběhu řízení, majících vztah k trestné činnosti. Označení věcí, které byly určeny k propadnutí, musí být srozumitelné - především v kontextu projednávané kauzy. Ať již jde o předměty individualizované, opatřené výrobním číslem nebo věci hromadné. Je-li v rozsudku krajského soudu označeno téměř 60 položek a je mezi nimi například opakovaně uvedeno "zelená plechová přepravka s obsahem nábojnic různého značení" a rozlišení spočívá jen v údaji o jejich hmotnosti (8 kg a 9 kg), je jednoznačné, o jakou zajištěnou věc se jedná, neboť o dané hmotnosti nebylo zajištěno více zelených plechových přepravek s nábojnicemi.

Stěžovatel byl postižen trestem propadnutí pistole, pušky a puškohledu, munice (více než 8 kg), nábojnic (více než 63 kg), směsí munice a nábojnic (12 kg), zápalek (více než 19 300 ks), střelného prachu (více než 27 kg), zařízení k přebíjení nábojů, odlévače na střely, tavicího zařízení, různých slitin (68,5 kg). Jde o předměty, které sloužily (mohly sloužit) k páchání stíhané trestné činnosti, a to i za situace, kdy jsou použitelné též pro jiné účely.

Jde-li o tvrzení, že některé propadené věci nejsou jeho, ačkoliv byly zajištěny v rámci prohlídek prostor, k nimž měl stěžovatel neomezený přístup, a nepodařilo se nalézt jinou osobu, které by případně mohly být vydány, je na místě rozhodnout o odebrání věcí právě ve vztahu k němu. Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že by soudy v jeho věci rozhodly o trestu propadnutí věci způsobem, který by jej zkrátil v právu na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny). Omezení vlastnického práva (čl. 11 Listiny) je podstatou trestu propadnutí věci, soudy o něm rozhodly v souladu s právní úpravou a svá rozhodnutí odůvodnily dostatečným způsobem.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu