IV.ÚS 3541/16 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Fitness pro s. r. o., se sídlem v Přerově, Trávník 322/29, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016 č. j. 9 Afs 56/2016-39 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 7. 2016 č. j. 65 Af 14/2014-61, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. V ústavní stížnosti ze dne 25. 10. 2016 se Fitness pro s. r. o. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve správním soudnictví ve věci daně z přidané hodnoty (přičemž napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci v petitu nesprávně datovala jako rozsudek ze dne 27. 6. 2016).

II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 9. 2013 dodatečným platebním výměrem č. j. 1234787/13/3107-24801-800637, Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen "správce daně") žalobkyni doměřil daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2009 ve výši 313 485 Kč a penále ve výši 62 697 Kč. Správci daně vznikly pochybnosti o tom, zda nároky na odpočet daně byly uplatněny v souladu se zákonem o dani z přidané hodnoty, a následně dospěl k závěru, že žalobkyně formálně bezvadnými daňovými doklady neprokázala, že zdanitelná plnění uskutečnila společnost J-EKONOM, s. r. o., a že daňové doklady vystavila společnost na nich uvedená.

Dne 22. 4. 2014 rozhodnutím č. j. 10582/14/5000-14301-706470, Odvolací finanční ředitelství se sídlem v Brně (dále jen "žalovaný") dodatečný platební výměr správce daně ze dne 20. 9. 2013 č. j. 1234787/13/3107-24801-800637 potvrdilo a odvolání žalobkyně zamítlo.

Dne 27. 1. 2016 rozsudkem č. j. 65 Af 14/2014-38 Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "správní soud") k žalobě žalobkyně rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2014 č. j. 10582/14/5000-14301-706470 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dne 16. 6. 2016 rozsudkem č. j. 9 Afs 56/2016-39 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti žalovaného rozhodl tak, že rozsudek správního soudu ze dne 27. 1. 2016 č. j. 65 Af 14/2014-38 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dne 27. 7. 2016 rozsudkem č. j. 65 Af 14/2014-61 správní soud žalobu zamítl poté, co všechny žalobní námitky žalobkyně shledal nedůvodnými.

III. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila, že bylo porušeno její právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to zejména vadným postupem při dokazování (opomenutými důkazy), a právními závěry daňových orgánů a obecných soudů rozpornými se zjištěným skutkovým stavem; v konečném důsledku mohlo dojít též k zásahu do práva vlastnit majetek, chráněného článkem 11 Listiny.

IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost podanou včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpala zákonné prostředky k ochraně svého práva.

V. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu, i jemu předcházející rozhodnutí správního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatelka vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již správně bylo těmito rozhodnutími řečeno, považoval by Ústavní soud za formalistické.

Ústavní soud nezjistil žádný protiústavní zásah do základních práv stěžovatelky.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. dubna 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu