III.ÚS 66/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Karolíny Stránské, zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem, sídlem Osadní 324/12a, Praha 7 - Holešovice, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. října 2016 č. j. 34 C 82/2014-70, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a společnosti D4B Investment, s. r. o., sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tím, že Okresní soud v Ústí nad Labem porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

2. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala na vedlejší účastnici zaplacení částky 1 199 Kč s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 968 Kč, přičemž stěžovatelce bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 2 903 Kč. Okresní soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že stěžovatelka platně neodstoupila od kupní smlouvy uzavřené prostřednictvím slevového portálu "Vykupto" uzavřené s vedlejší účastnicí, a proto jako kupující nemá nárok na vrácení kupní ceny za ultrazvukový čistič pleti KD 8020 za kupní cenu 1 199 Kč.

II. Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka uvedla, že u vedlejší účastnice reklamovala zakoupený výrobek, ta však v zákonné lhůtě sdělila, že reklamaci zamítá, s tím, že výrobek je funkční. Stěžovatelka však uvádí, že jej vrátila až po uplynutí třicetidenní lhůty podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, aniž by výrobek funkční byl. Vzhledem k tomu odstoupila od kupní smlouvy a požadovala vrácení kupní ceny. Okresní soud v Ústí nad Labem však její žalobě nevyhověl, přičemž svůj postup odůvodnil výkladem, který je v rozporu se smyslem a účelem dané právní normy a evropským právem. Povinností podnikatele dle stěžovatelky totiž je vyřídit reklamaci řádně a včas, tedy že vedle sdělení informace o způsobu vyřízení reklamace musí vrátit reklamovaný výrobek. Uvedený soud dospěl k závěru, že vrácení výrobku po uplynutí třicetidenní lhůty je v souladu se zákonem. Závěrem stěžovatelka vyslovila názor, že právo na spravedlivý proces zahrnuje aplikaci správné právní normy a její ústavně konformní výklad a že je napadené soudní rozhodnutí nezákonné.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. proti napadenému rozhodnutí žádný k dispozici neměla; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Jak patrno z výše uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí vydanému ve věci, již lze označit za očividně "bagatelní" [srov. ustanovení § 202 odst. 2 i § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn. III. ÚS 3725/13

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc, přes svou bagatelnost, vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn. III. ÚS 1161/14

(rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)].

7. To však stěžovatelka neučinila. Podstatou její ústavní stížnosti je nesouhlas s výkladem tzv. podústavního práva ze strany obecného soudu, jehož výsledkem má být nezákonné rozhodnutí. Tato námitka však opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá, a to ani v případě, kdyby o věc bagatelní nešlo, protože Ústavní soud zásadně není povolán v řízení o ústavní stížnosti k přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné moci z hlediska jeho zákonnosti.

8. Namítla-li stěžovatelka porušení práva na soudní ochranu, opodstatněnost ústavní stížnosti v bagatelních věcech přichází v úvahu jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz usnesení ze dne 24. 1. 2013

sp. zn. III. ÚS 3672/12

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn. II. ÚS 4668/12

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn. III. ÚS 4497/12

a další), přičemž za takový případ nelze považovat nesprávný výklad zákonných hmotněprávních ustanovení.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal vady ústavněprávní intenzity, jež by v této (bagatelní) věci odůvodňovaly jeho zásah, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2017

Jan Filip v. r.

předseda senátu