IV.ÚS 382/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti společnosti Medusa s. r. o., se sídlem v Praze 1, Pařížská 67/11, zastoupené Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2016, č. j. 15 Co 627/2016-30, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 10. 2016, č. j. 34 C 304/2016-8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil předběžné opatření (usnesení ze dne 24. 10. 2016, č. j. 34 C 304/2016-8), kterým v průběhu sporu o užívací právo k bytu uložil žalované stěžovatelce otevřít příslušné pákové ventily a znovu je nezavírat, tak aby byly obnoveny dodávky tepla do sporného bytu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 15 Co 627/2016-30, rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil.

Proti usnesením soudů obou stupňů se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 6. 2. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do ochrany vlastnictví podle čl. 11, do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že soudy vycházely z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, důkazy předložené žalobkyní nebyly způsobilé k vydání předběžného opatření a nebylo dostatečně reagováno na její námitky.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. O ústavní stížnosti stěžovatelky týkající se jiného předběžného opatření vydaného ve stejném řízení je u Ústavního soudu vedeno řízení

sp. zn. IV. ÚS 1664/16

. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, bylo-li z jejich strany vybočeno z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Rozhodnutí o nařízení či zrušení předběžných opatření nepředstavují konečné (meritorní) rozhodnutí, nýbrž toliko zatímní úpravu poměrů účastníků pro dobu řízení; mohou sice znamenat zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod, avšak pouze ve výjimečných případech - v projednávané věci o takový případ nejde.

Obecné soudy nezasáhly do ústavně zaručených práv stěžovatelky, svá rozhodnutí řádně odůvodnily, vyhodnotily povahu navrhovaného předběžného opatření ve vztahu k předmětu sporu. Soudy vyšly z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní, zejména z nájemní smlouvy, potvrzení o zaplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu; dospěly k závěru, že byla osvědčena potřeba zatímní úpravy poměrů a je třeba zajistit, aby žalobkyně mohla po dobu řízení řádně užívat byt, který je předmětem sporu. Odvolací soud v této souvislosti vyložil, že dodávku tepla lze považovat za jeden ze základních předpokladů užívání bytu a z předložených důkazů je zjevné, že do bytu žalobkyně dosud nebyla obnovena. Vypořádal se i s námitkami stěžovatelky týkajícími se zejména faktických a právních podmínek manipulace s ventily a dodal, že vystupování stěžovatelky na něj působí dojmem účelové snahy za každou cenu zabránit nájemkyni v nerušeném užívání bytu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu