IV.ÚS 218/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Suverénního řádu Maltézských rytířů - Českého velkopřevorství, se sídlem v Praze 1, Velkopřevorské náměstí 485/4, zastoupeného Mgr. Petrem Krechlerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016 č. j. 1 As 225/2016-88 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2016 č. j. 8 A 137/2016-89, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti Ministerstva zemědělství, odboru majetkového vyrovnání, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. V ústavní stížnosti ze dne 23. 1. 2017 Suverénní řád Maltézských rytířů - České velkopřevorství, se sídlem v Praze (dále jen "stěžovatel" nebo "žalobce") navrhl, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími vydanými v řízení o zrušení specifikovaných rozhodnutí Ministerstva zemědělství, odboru majetkového vyrovnání (dále též jen "žalovaný"), bylo porušeno základní právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy podle článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a tato rozhodnutí zrušil.

II. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

3. Stěžovatel je církevní právnickou osobou, které Krajské pozemkové úřady pro Moravskoslezský, Liberecký, Plzeňský a Jihočeský kraj vydaly zemědělské nemovitosti na základě § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o majetkovém vyrovnání").

4. Rozhodnutími Ústředí Státního pozemkového úřadu (dále jen "Ústředí SPÚ")

č. j. SPU 065945/2016/1 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/2 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/3 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/4 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/5 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/6 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/7 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/8 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/9 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/10 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/11 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/12 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/13 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/14 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/15 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/16 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/17 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/18 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/22 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/23 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/27 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/28 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/29 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/30 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/31 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/32 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/33 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/34 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU065945/2016/35 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/47 ze dne 10. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/48 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/49 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU065945/2016/50 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/51 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/53 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/54 ze dne 9. 2. 2016,

č. j. SPU 065945/2016/55 ze dne 9. 2. 2016,

vydanými ve zkráceném přezkumném řízení dle § 98 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), byla rozhodnutí krajských pozemkových úřadů na základě § 97 odst. 3 správního řádu zrušena s odůvodněním, že nebylo ve správním řízení zcela jednoznačně prokázáno, že na žalobce nedopadaly účinky konfiskace podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a 108/1945 Sb., a tedy, že majetek přešel na stát v rozhodném období některou skutečností uvedenou v § 5 zákona o majetkovém vyrovnání. Věc byla vrácena správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal, aby ji znovu projednal a znovu o ní rozhodl.

5. Poté ve věcech rozhodovalo Ministerstvo zemědělství, odbor majetkového vyrovnání, které rozhodnutími ze dne 10. 6. 2016,

č. j. 21640/2016-MZE-12142,

č. j. 21641/2016-MZE-12142,

č. j. 21644/2016-MZE-12142,

č. j. 21646/2016-MZE-12142,

č. j. 21648/2016-MZE-12142,

č. j. 21650/2016-MZE-12142,

č. j. 21651/2016-MZE-12142,

č. j. 21654/2016-MZE-12142,

č. j. 21658/2016-MZE-12142,

č. j. 21660/2016-MZE-12142,

č. j. 21661/2016-MZE-12142,

č. j. 21663/2016-MZE-12142,

č. j. 21664/2016-MZE-12142,

č. j. 21665/2016-MZE-12142,

č. j. 21666/2016-MZE-12142,

č. j. 21667/2016-MZE-12142,

č. j. 21668/2016-MZE-12142,

č. j. 21669/2016-MZE-12142,

č. j. 21791/2016-MZE-12142,

č. j. 21795/2016-MZE-12142,

č. j. 21801/2016-MZE-12142,

č. j. 21750/2016-MZE-12142,

č. j. 21752/2016-MZE-12142,

č. j. 21676/2016-MZE-12142

a ze dne 9. 6. 2016

č. j. 21625/2016-MZE-12142,

č. j. 21626/2016-MZE-12142,

č. j. 21627/2016-MZE-12142,

č. j. 21629/2016-MZE-12142,

č. j. 21639/2016-MZE 12142,

č. j. 21642/2016-MZE-12142,

č. j. 21643/2016-MZE-12142,

č. j. 21645/2016-MZE 12142,

č. j. 21741/2016-MZE-12142,

č. j. 21742/2016-MZE-12142,

č. j. 21743/2016-MZE-12142,

č. j. 21745/2016-MZE-12142,

č. j. 21747/2016-MZE-12142

zrušilo rozhodnutí Ústředí SPÚ, uvedená v předchozím odstavci 4), a věc mu vrátilo k novému projednání.

6. Proti těmto rozhodnutím Ministerstva zemědělství, odboru majetkového vyrovnání, uvedeným v předchozím odstavci 5), podal stěžovatel žalobu ve správním soudnictví.

7. Dne 3. 8. 2016 usnesením č. j. 8 A 137/2016-89 Městský soud v Praze (dále jen "správní soud") odmítl žalobu proti rozhodnutím žalovaného Ministerstva zemědělství, odboru majetkového vyrovnání ze dne 9. a 10. června 2016.

8. Správní soud konstatoval, že v dané věci žalobce brojil proti rozhodnutím, kterými žalovaný jako odvolací správní orgán rozhodnutí Ústředí SPÚ zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí. Tímto zrušením a vrácením do stadia řízení u správního orgánu prvního stupně věc nekončí a bude o ní rozhodováno znovu. Taková rozhodnutí nemění nic na subjektivních veřejných právech účastníků správního řízení, a to ani pro případ, že je v odůvodnění vysloven právní názor, který je pro správní orgán prvního stupně závazný. Rozhodnutí vydané podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, kterým odvolací orgán rozhodnutí zruší a věc vrátí správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí, je úkonem správního orgánu pouze po formální, nikoliv materiální stránce, neboť definitivním způsobem neupravuje veřejná subjektivní práva účastníků řízení (nezakládá je ani neruší), nikterak je nemění ani nedeklaruje. Jde o úkon správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 65 s. ř. s., jímž se zakládá, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Z tohoto důvodu je žaloba proti němu dle § 68 písm. e) s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 70 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a proto ji správní soud odmítl.

9. Dne 16. 11. 2016 rozsudkem č. j. 1 As 225/2016-88 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") kasační stížnost žalobce proti usnesení správního soudu ze dne 3. 8. 2016 č. j. 8 A 137/2016-89 zamítl (výrok I). Konstatoval, že správní soud postupoval správně, pokud žalobu odmítl, neboť mířila proti úkonu správního orgánu, který není "rozhodnutím" ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a proto je vyloučen ze soudního přezkumu podle § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost je proto nedůvodná.

III. 10. V poměrně obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že "postupem účastníka řízení" byl porušen čl. 2 odst. 1 až 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny, a dále čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Byl toho názoru, že obecné (správní) soudy mu neposkytly soudní ochranu proti protiústavnímu postupu správních orgánů a nedostály tak své úloze, jak ji formuluje čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny. Shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány a soudy ve správním soudnictví, a polemizoval s napadenými rozhodnutími.

IV. 11. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V. 12. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

13. Ústavní soud shledal podstatu ústavní stížnosti v tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces z hlediska práva na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy zaručeného článkem 36 odst. 2 Listiny.

14. Stěžovatel napadá rozhodnutí správního soudu, který byl toho názoru, že správní žalobu žalobce nutno jako nepřípustnou odmítnou pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že žalobou napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími podle § 65 s. ř. s. a tudíž schopnými přezkumu ve správním soudnictví. Napadá také rozhodnutí kasačního soudu, který shora uvedený závěr správního soudu o nedostatku podmínek řízení plně akceptoval a kasační stížnost jako nedůvodnou odmítl.

15. Ústavní soud připomíná, že článek 36 odst. 1 a 2 Listiny zakotvuje "právo na soud", resp. právo na přístup k soudu, tj. právo iniciovat soudní řízení k ochraně svého práva. Toto základní právo je jedním z prvků širšího základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v hlavě páté Listiny, resp. v článku 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"); je to ovšem prvek, který fakticky činí možným požívat dalších záruk uvedených Listině a Úmluvě.

16. V obecnější rovině Ústavní soud uvádí, že právo na přístup k soudu není absolutní, ale může být (a zpravidla též - jako v případě stěžovatele - i bývá) předmětem různých omezení, mj. týkajících se i podmínek řízení. Tato omezení jsou z pohledu základních procesních práv dovolená a jsou důsledkem skutečnosti, že již svou podstatou právo na přístup k soudu vyžaduje regulaci státem. Nicméně státem aplikovaná omezení nesmí zabránit nebo omezit přístup jednotlivce k soudu takovým způsobem nebo do takové míry, že by byla zasažena samotná podstata tohoto práva. Navíc musí sledovat legitimní cíl, a musí existovat rozumný vztah proporcionality mezi použitými prostředky a cílem, jehož má být dosaženo.

17. Ústavní soud je toho názoru, že správní soud otázku povahy správní žalobou napadených rozhodnutí orgánu veřejné správy, a s ní souvisící otázku přípustnosti správní žaloby, stejně jako kasační soud otázku důvodnosti kasační stížnosti, posoudily v souladu s požadavky relevantních ustanovení soudního řádu správního, a jejich závěry lze jako souladné s požadavky spravedlivého procesu akceptovat. K porušení základního práva na spravedlivý proces rozhodnutími a postupem obecných soudů ve správním soudnictví nedošlo.

18. Nelze též přehlédnout, že v dosud neukončeném správním řízení bude mít stěžovatel k dispozici zákonné opravné prostředky, stejně jako možnost soudního přezkumu konečných správních rozhodnutí, případně možnost podat ústavní stížnost, shledá-li k tomu relevantní důvody.

19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2017

Vladimír Sládeček v. r.

předseda senátu Ústavního soudu