III.ÚS 189/14 · Ústavní soud České republiky
Tschechien (CZ)
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertÚstavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na veřejné projednání jeho věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení (formou sledování a odposlechem stěžovatele jako poslance Poslanecké sněmovny) na základě pouhého podezření z trestného činu došlo k zásahu do výkonu poslanecké funkce a k popření základních zásad parlamentní demokracie.
Legislator-Regeste
KI-generiertIII.ÚS 189/14 · Ústavní soud České republiky: Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vzhledem k naplnění podmínek podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu řízení v této věci zastavit.
Volltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, sídlem Valentinská 56/11, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2013 č. j. 3 Tcu 82/2013-18, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Tímto rozhodnutím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na veřejné projednání jeho věci ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i práv vyplývajících z čl. 2 odst. 3 a čl. 9 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení (formou sledování a odposlechem stěžovatele jako poslance Poslanecké sněmovny) na základě pouhého podezření z trestného činu došlo k zásahu do výkonu poslanecké funkce a k popření základních zásad parlamentní demokracie.
2. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2017, stěžovatel Ústavnímu soudu sdělil, že bere svou ústavní stížnost zpět, a to s ohledem na nebezpečí fatálních a těžko odvratitelných důsledků, které by rozhodnutí o ní mohlo mít pro další demokratický a právní vývoj státu, pro parlamentní demokracii a ochranu společnosti před represivními postupy orgánů státu na úkor demokratických hodnot. Poukázal přitom na okolnosti, za kterých je jeho věc projednávána a rovněž komentována veřejnými činiteli, stejně jako na dobu, ve které nebylo o jeho věci rozhodnuto, přičemž ještě ani nebyl vyžádán soudní spis (pozn. - ve skutečnosti byl soudní spis sp. zn. 3 Tcu 82/2013 vyžádán a předložen byl dne 5. 2. 2014 spolu s přílohami).
3. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než vzhledem k naplnění podmínek podle ustanovení § 77 zákona o Ústavním soudu řízení v této věci zastavit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu