I.ÚS 116/17 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Jiřího Bezděka, zastoupeného Mgr. Michalem Vaňhou, advokátem se sídlem v Praze, V Olšinách 2300/75, proti exekučnímu příkazu JUDr. Lukáše Jíchy, soudního exekutora Exekutorského úřadu Přerov, č. j. 203 Ex 02675/12-136 ze dne 5. ledna 2017, za účasti soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Soudní exekutor Lukáš Jícha rozhodl výše uvedeným exekučním příkazem o provedení exekuce přikázáním jiné pohledávky než z účtu, kterou má povinný (stěžovatel). Přikázanou pohledávkou byl nárok stěžovatele vůči Okresnímu soudu v Šumperku na vydání částky ze soudní úschovy jako práva stěžovatele na zaplacení 41 667 Kč na základě dohody o vypořádání dědictví.

2. Proti exekučnímu příkazu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zásahu do nezávislosti soudu. Porušení stěžovatel spatřoval v tom, že exekutor uložil povinnost soudu, vůči kterému by stěžovatel měl mít pohledávku. Vůči soudu by tudíž případně mohla být vedena exekuce. Tím exekutor narušil nezávislost soudu. Stěžovatel navíc nebyl zpraven o tom, že soud rozhoduje o jeho peněžní věci, nemohl se tedy k ní ani vyjádřit.

3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona). Vyčerpáním procesních prostředků podle tohoto ustanovení je třeba rozumět nejen podání takového opravného prostředku, ale též rozhodnutí příslušného orgánu o něm [usnesení

sp. zn. I. ÚS 236/04

ze dne 28. 4. 2004 (U 25/33 SbNU 475)]. Napadeno přitom zásadně musí být rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [usnesení

sp. zn. IV. ÚS 58/95

ze dne 15. 1. 1997 (U 2/7 SbNU 331) či

IV. ÚS 333/01

ze dne 30. 7. 2001 (U 28/23 SbNU 353)].

4. V projednávané věci není vůči exekučnímu příkazu přípustný opravný prostředek (§ 47 odst. 5 exekučního řádu). V usnesení

sp. zn. Pl. ÚS 51/05

ze dne 3. 3. 2009 (U 4/52 SbNU 773) Ústavní soud uvedl, že platná právní úprava exekučního řádu sice povinnému s ohledem na zásadní požadavek rychlosti nedává k dispozici přímý opravný prostředek, neponechala jej však proti nezákonně vedené exekuci zcela bez ochrany. Lze poukázat zejména na možnost podat příslušnému soudu návrh na zastavení exekuce (zcela nebo zčásti) podle § 55 exekučního řádu.

5. Uvedený návrh Ústavní soud považuje za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje před podáním ústavní stížnosti (srov. usnesení

sp. zn. I. ÚS 2181/12

ze dne 12. 9. 2013 či

III. ÚS 316/05

ze dne 19. 3. 2009). Stěžovatel tedy ústavní stížnost podal za situace, kdy měl k dispozici další opravné prostředky, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Nevyužil tudíž všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spoj. s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. února 2017

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj